Jazero Fuguki

Ten třetí klon jsem nečekala. Začala jsem padat dopředu.
Ksó.
Tohle naštěstí byla ta chvíle, kdy se člověku hodilo, že mají jeho meče dva hroty. Loktem jsem bouchla dozadu. Rozdíl byl v tom, že jsem měla těsně pod loktem můj meč konstruovaný tak, aby když narovnám ruku čouhal hrot pár centimetrů nad ramenem. Byl to ale úder na slepo a z překvapení, takže jsem vážně netušila kam ho to zasáhne. Druhou rukou jsem mezitím brzdila pád. Ještě štěstí, že jsem byla v kleku.

Kohaku zasiahla klona do brucha a ten okamžite zmizol avšak medzi tím posledný klon ktorý bol pri nej zložil pečate.Suiton: Mizurappa.A vystrelil po nej od chrbta silný prúd vody.Benjiro hodil kunaie na klona ktorý skladal pečate ked to vybuchlo tak pečate mal už zložene použil Shunshin no Jutsu a ocitol sa inde.Hned na to zložil dalšie pečate.Henge no Jutsu.Povedal a zmenil sa na Toshira a pomaly začal kráčať po bojisku.Ja som zatiaľ zoskočil zo stromu a dopadol som na zem chvíľku som sa pohyboval po bojisku videl som skupinku osôb a tak som vytiahol 2 kunaie z výbušnými lístkami a hodil som ich po skupinke ( Toshiro a jeho klony ).

Proud vody, která na mě zezadu narazila mě odnesla pěkný kus sebou. Udělala jsem asi dva kotouli a tak tak jsem stihla dát meče do polohy, abych nezranila sama sebe. Díky bohu, tohle gesto bylo instinktivní. Skončila jsem na zemi a vyplyvla jsem vodu z úst. Pak jsem rychle vyskočila na nohy. Přemýšlela jsem, čím to je, že po každém tréninku skončím mokrá. A většinou i s kimonem.

Daichi Ookami

,, Tu je nejako husto." povzdychol si potichu Daichi keď prišiel k jazeru a zbadal tú hmlu.,, Sensei trénuje študentov?" napadlo mu v prvej chvíli.,, Ale tak ktohovie. Možno sa prvky Krvavej Kirigakure opäť vracajú do učebných osnov. No veď ani by z nich neubudlo keby raz za čas niečo poriadne odskúšali." zamyslel sa a potom pozrel do hmly pričom nahlas zapískal.,, Smiem vyrušiť?" spýtal sa nahlas tak aby ho bolo počuť.,, Hľadám istú Utake Kohaku." doplnil a čakal na reakciu.

Už nebol umňa a všimol som si že niekto kryčí a hľadá Kohaku .
A ten z ktorým som trénoval či bojoval už tu nebol preto som sa šiel pozrieť že čo vlastne sa ide diať .
Docela ma to zaujímalo .

Klony byli výbuchem zničeny, ale mě se podařilo uskočit na poslední chvíli pryč.
Kde jsou vůbec ostatní??? Pokud budeme dál bojovat naslepo a ještě odděleně, zlikvidujeme se navzájem a Renji nebude pomalu muset ani pohnout prstem...
V hlavě mi probleskly tyhle myšlenky a já se v té husté mlze snažil najít, alespoň obrysy postav. Najednou jsem uslyšel neznámý hlas, který volal na Kohaku. Trochu mě to zarazilo a čekal jsem co bude dál...

Čekala jsem na výpad, ale najednou někdo volal mé jméno.
Nevím, kdo jste, ale jsem tady, buďto příjdete sem, anebo se obávám, že budete muset počkat. Hypnotizovala jsem dál nejistým pohledem senseie.

Klon sa pozrel na Kohaku zamával a zmizol tak isto všetky klony ja som iba zasekol Kubikiribōchō do stromu a posadil som sa na neho zrušil som všetky techniky a tak aj hmlu ktorá pomaly zmizla ja som videl všetkých.No boj skončil...zvládli ste to dobre...neskôr budeme trénovať...Povedal som a pozrel som sa na každého zvlášť a potom na toho muža čo prišiel oprel som sa o strom a čakal som.

Daichi Ookami

,,No konečne." dodal potichu keď hmla opadla a on si mohol prehliadnuť situáciu.,, Tak už som si počkal, teraz prosím vás slečna na slovíčko." doplnil pokojne a stál tam pohodlne a sledoval situáciu. Podľa úrovne chakry ale hlavne vekového rozdielu už aj rozlíšil senseia.,, Na také práce tu musím byť stále ja ach..." prebehlo mu hlavou a čakal kým sa Kohaku k nemu dostaví.

Byla jsem celá mokrá, jak mě smetla ta vlna. Zplyhlé vlasy, na sobě kimono nasáklé vodu, takže bylo asi tak dvakrát tak těžké. To byl tedy prezent. Pomalu jsem složila meče a vydala se k tomu muži. Neznala jsem ho a netušila, co může chtít.
Eh... ano?

Daichi Ookami

Poriadne si prehliadol postavu pred sebou.,, Keď je kríza tak nevadí." napadlo mu a zhlboka sa nadýchol.,, Ja som len sprostredkovateľ, máš ísť totiž k Mizukagemu." prehovoril pokojne a otočil sa na Renjiho.,, Ak dovolíte tak na nejaký čas vám musím študent zobrať." odvetil a už sa otočil naspäť ku Kohaku.,, Tak poďme." kývol na ňu, otočil sa a odchádzal.

Překvapeně jsem zamrkala.
K mizukagemu? Eh... Hai! už jdu.
Podívala jsem se po všech takovým nejistým pohledem a pak se vydala za ním.
Proč mě asi nechal zavolat?

Překvapeně jsem zamrkala.
K mizukagemu? Eh... Hai! už jdu.
Podívala jsem se po všech takovým nejistým pohledem a pak se vydala za ním.
Proč mě asi nechal zavolat?

Podíval jsem se na Kohaku a toho dalšího týpka a potom se pohodovým krokem vydal ke stromu, kde jsem se opřel a s rukami v kapsách a díval se na hladinu jezera...
To jsou mi věci, Mizukage chce něco po Kohaku a posílá sem kvůli tomu ANBU...

Dobre znova som si vás otestoval...zajtra sa stretneme tu naučím vás nejaké techniky...Povedal som pousmial som sa a vytiahol som svoj meč zo stromu a dal som si ho na chrbát pozrel som sa ešte raz na nich zamával som im.Tak teda zatiaľ...Dodal som a odkráčal som preč ( Presun ).

Než Renji odešel ještě jsem na něj kývl hlavou na rozloučenou a znovu se zadíval na Kohaku a toho neznámého ANBU. Po chvilce jsem se zase podíval na karmínový západ slunce, který se zrcadlil na zcela klidné hladině jezera, které připomínalo obří zrcadlo...

"Hej Toshiro .... "
Prehovoril som k nemu a šiel som bližšie.
"Čože tu tak len postávaš ?
Nejdeme si po tej dlhe zatrénovať ?"
Ja som sa usmial ale teraz úplne inak než predtým , bol to teraz taký môj pravý úsmev ktorý len tak vidieť možno nebolo vždy bolo vidieť taký ten falošný . (niečo ako Sai)
"Viem že sme trénovali aj teraz no bolo to také krátke a proti sebe si lepšie zabojujeme nemyslíš ?"

Oči mi sklouzly na Benjiho a trochu jsem se na něj usmál. Potom jsem se ještě pro jistotu rozhlédl, abych se přesvědčil, že nás nikdo neslyší. Znovu jsem se na něj s tím mírným úsměvem podíval...
Oba víme čeho jsi v boji schopný a já si nejsem jistý zda ti budu vůbec stačit. Pokud, ale chceš tak do toho s tebou půjdu...
Pozoroval jsem ho takovým klidným nezaujatým pohledem...

Hmm tak dobře, ale moc toho zatím neumím, takže to asi moc vyrovnané nebude. Pokud si myslíš, že na to stačím, tak můžeme klidně začít...
Mírně jsem se usmál a stále se mu díval z výšky (Toshiro má 195cm) přímo do očí...

"Tak akokeby ja som toho vedel viac teraz bojujem vlastne viac na Taijutsu.
Takže možno máš tak trocha výhodu .
Ako som odišiel neučil som sa až tak len ... som to chcel ovládnuť a vieš nakoniec sa to stalo zasa ale z ničoho nič všetko zamrzlo.
Preto to musím trénovať viac a viac možno to potom zmizne ."
Po tom ako to dopoviem sa usmejem aj ja ale nie už tak ako predtým tak ako som to mal proste zvykom .
V tom som dal dlaň pred seba a na tú som položil svoju päsť.
Z nej začal vychádzať chlad .

Když jsem uviděl jeho počínání uskočil jsem asi 10m od něj a tam rychle poskládal pečeti na Mizu bunshin. Objevili se jen 4 klony abych se na ně mohl 100% soustředit. Postavili jsme se do obraně-útočného postavení a čekali na jeho první krok...

Keď som dal ruky od seba na nich sa mi objavili niečo ako dračie rukavice z ľadu na konci boli zaostrené .
Po tom som aj keď v nich to bolo trocha zložité dýmovnicu do ktorej som hneď skočil a vytvoril som henge aby som vyzeral ako on pri tom som tými rukavicami prudko zaútočil .

I když vypadal jako já, měl pořád ty své ledové rukavice. Klony na nic nečekaly a pomocí vložení velkého množství chakry do nohou se velice zrychlili a kopy značně nabraly na síle. Jak na nás Benji při tom výpadu letěl vzduchem jeden klon udělal skluz pod něj a vší silou ho vykopl prudce nahoru. Ještě než, ale vyletěl další dva klony do Benjiho kopli ze strany (jeden zleva do stehna a druhý zprava do žeber) a tím ho prudce roztočili jako vrtuli vrtulníku. Poslední klony vyskočil a rotujícího Benjiho vykopl ještě výš. Od toho posledního klonu jsem se odrazil a vyskočil nad Benjiho. Byl jsem v rotaci a tak jsem do něj kopl z otočky. Ryuu Rendan!!! Rotující Benji se ohromnou rychlostí a stále rotující, řítí k zemi...

Ako ma v tedy posledný krát kopol moja rotácia sa spomalila .
V tedy ma to konečne trocha prebralo a ja som už vytváral pečate vlastne to boli tie moje špeciálne ktoré som dlho tvoriť nemusel a tesne ako ma šiel posledný krát kopnúť som naňho vystrel svoje ruky ktoré som mal pri telu .
"Hyōrō no Jutsu !"

Keby techniku tvorí asi ako normálny shinobi určite by to nestihol no on Hyouton vytváral po svojom preto to bolo možné .
No teraz som aj tak padal dolu a snažil som sa spadnúť normálne no dokopal ma tak že to bolo obtiažne .