Jazero Fuguki

Jej noha skončila vo mne tú časť tela som zmenil na vodu pousmial som sa.Nebudem vás tu trápiť hra skočila idem vás radšej niečo naučiť...Povedal som a hmla zmizla pozrel som sa ešte raz na Kohaku a vyceril so na §u moje špicaté zuby.

Pfjůů, nijak víc jsem se k tomu nevyjádřila. Byla jsem skutečně ráda, že už se nemusím snažit o nemožné. Jen jsem přemýšlela kam zmizel Toshiro. Všimla jsem si senseiových rybích zoubků. Z toho úsměvu jsem měla takový zvláštní pocit.
No, tak aspoň rodiče budou spokojení.

Pozrel som sa na jej nohu ktorá bola stále vo mne z jedným prstom som po jej nohe poklepkal.Mohla by si ?Spýtal som sa jej pričom som sa stále usmieval.čo chceš teraz trénovať ? Máš nejakú techniku ktorú by si sa chcela naučiť ?čakal som na jej odpoved.

Ehé, jasně, na tváři se mi objevil nervózní výraz a rychle jsem nohu vyndala. Pak jsem se trochu uklidnila a zamyslela se nad tou jeho otázkou.
No, já, asi nemám nic, co bych se vyloženě chtěla učit. Neznám moc technik, to bude tím. Mám ráda naše klanové techniky, ale ty mě vy asi nenaučíte, takže vážně nevím.

Pomaly som začal kráčať po hladine na breh.A čo všetko ovládaš ?Spýtal som sa jej a vyšiel som na pevnú zem kde som si sadol pri môj ruksak odkiaľ som si vybral fľašu zo slamkou a pomaly som pil Pozeral som sa na ňu a čakal som na je odpoved.

Šla jsem za ním a s úlevou se posadila na břeh.
No, já, umím létat v bublině, to už jste asi viděl. A pak umím ještě Kibakuhoo. To jsou výbušné bubliny. A pak samozřejmě základy z akademie, jemně jsem se pousmála.

A aký element ovládaš ? chodiť po stromoch a podobné veci ovládaš ?Spýtal som sa jej a vybral som zo svojho ruksaku jedlo a podal som jej ho a tak isto aj jednu plechovku z limonádu a čakal som na jej odpovede.

Vzala jsem si od něj jídlo a poděkovala za něj. Dala jsem se do jídla a během toho vysvětlovala.
Neumím chodit ani po stromech, ani po vodě A co se týká mé podstaty... mám suiton. Nic neobvyklého. Ani v naší vesnici, ani v našem klanu.
Pokrčila jsem rameny a načala limonádu.

O tvojom klane som počul a aj o vašich technikách...základné bubliny vieš vytvárať tak by si do nich mohla niečo pridať ako ked vybuchnú...napríklad nejaké lepidlo alebo dym možno že si už tieto techniky videla alebo aspoň o nich počula...Ešte ked som bol genin mal som v týme jedného chalana ktorý bol z toho istého klanu ako ty...Povedal som nadýchol som sa a znova som začal piť cez slamku.

Přikývla jsem.
Vím, tyhle techniky znám od rodičů. Teda, spíše od táty. S tím jsem trénovala. Ukazoval mi, co umí. Máma v tomhle není moc sdílná, pokrčila jsem rameny.
A proč se o tom vlastně bavíme? naklonila jsem hlavu na stranu.

Díky vodě v jezeře, jsem se poměrně rychle zotavil a má chakra se doplnila. vyplaval jsem na hladinu a vylezl na břeh jezera. Došel jsem k těm dvěma a lehl si na mou připravenou deku...
Tak o čem se tu bavíte???
Usmál jsem se jako by nic...

Preto lebo chcem aby si sa jednu z tých techník naučila...Povedal som a pousmial som sa.Musí tvoj otec vidieť že si sa niečo aj naučila...Dodal som a pil som dalej z fľaši pomocou slamky.A ty by si sa akú techniku chcel naučiť ?Spýtam sa ho a čakám.

Zamyslel jsem se a potom se na něj podíval takovým bystrým pohledem...
Hmm no co se týká suitonu, můžu se naučit jakoukoli techniku. Myslím, že bych se chtěl naučit vodní vězení...
Usmál jsem se...

Zamyslela jsem se a lehla si na břicho. Pomalu jsem začala klátit nohama.
Hmm a kdo mě jí naučí?
Podívala jsem se na senseie tázavým pohledem. Toshirovi jsem kývla na pozdrav a usmála se na něj.

Vodné vezenie...to by aj šlo...Povedal som z úsmevom a pozrel som sa potom na Kohaku.Podstate polku tej techniky už ovládaš...techniku si už aj videla a niečo ty pomôcť môžem aj ja ak chceš...Dodal som a napil som sa.

Dobře, tak až budeš chtít začít tak mi řekni, budu se na to těšit...
Usmál jsem se a potom si s rukama za hlavou lehl na ručník. Po těle mi stále tekli pramínky vody, které se pomalu odpařovaly...

Podívala jsem se na senseie a usmála se.
Dobře a za jak dlouho, že začneme s tréninkem?
Byla mi docela zima, tak jsem se zvedla a došla si pro ručník. Pak jsem se posadila vedle nich a jen tak se usmívala.

Postavil som sa zo zeme a pozrel som sa na nich.Môžme začať teraz...Povedal som a dal so si vlasy do copu ako som ich mal pred tím pousmial som sa na nich a napil som sa potom som fľašu odložil a čakal som.

Postavil jsem se a trochu se protáhl, čímž se ještě více projevily mé svaly. Potom jsem se na ně mile podíval a usmál se...
Hmm takže čím začneme? Pokud je to na nás, tak může slečna vybírat první...
Mrkl jsem na ni a dál se mile usmíval...

Taky jsem se postavila a na oba se usmála.
Nó, tak mě je to celkem jedno. Klidně začnu, na chvíli jsem se zamyslela.
Ale musím vědět jak. Podívala jsem se na senseie a čekala co řekne. PO chvíli mě napadlo, že by možná bylo dobré mít u sebe bublifuk a tak jsem si pro něj doběhla.

Tak ty Toshiro chod na hladinu vody...ak nepoznáš pečate tak ty ich teraz ukážem...Povedal som a začal som pomaly skladať pečate aby si ich pamätal.Názov techniky vieš...skúšaj si pečate ja tam za chvíľku prídem...Povedal som a otočil som sa na Kohaku.Slečna je pripravená ?Spýtal som sa z úsmevom a naklonil som saku svojím veciam a zobral som si tričko.Takže akú techniku sa chceš učiť ?Spýtal som sa jej z úsmevom a čakal som.

Chvíli jsem si probírala o jakých klanových technikách už jsem slyšela. Nakonec jsem si jednu z nich vybrala.
Slyšela jsem, že existuje jedna klanová technika, která spočívá v tom, že bubliny prasknou nedaleko očí nepřítele a tím ho oslepí. Ta by byla dobrá.

Ako chceš je to na tebe...Povedal som z úsmevom a pozrel som sa na ňu.Bublifuk máš tak môžme začať...Dodal som a podišiel som bližšie k jazeru.Môžeš začať ja sa budem najprv iba pozerať ak niečo nebudeš vedieť tak ma zavolaj...Pousmial som sa ustúpil som do nej.

Došel jsem k jezeru a stoupl si do něj tak, že mi byla voda po kotníky... Potom jsem poskládal pečeti na Suirou no Jutsu. U ruky, kterou jsem natáhl do do strany se mi utvořila koule vody, která vydržela asi 10 sekund a potom se začala všelijak kroutit, až se nakonec úplně rozpadla... Zkousil jsem to znovu několikrát a pokaždé jsem techniku udržel o něco déle... Když už jsem to dělal nějakou dobu, podařilo se mi techniku udržet něco přes jednu minutu. Ruka se mi už začala trochu třást vyčerpáním, tak jsem si musel dát pauzu. Došel jsem tedy k nim a díval se co dělají...

Vyfoukla jsem bubliny. Do té doby jsem nepřemýšlela nad tím, jak je to jutsu, které jsem si vybrala, blbé na zkoušení. Nakonec jsem se rozhodla, že musím nejdřív natrénovat přesnost. Sice jsem nějkou už měla, díky Kibakuhoo, ale tohle chtělo daleko větší. Bubliny se začali blížit k senseiovi. To mi ještě šlo. Zato dostat mu je až k očím a ještě je ve správnou chvíli prasknout... to už bylo něco jiného. Bubliny si létali kam chtěli. Byla jsem ráda, když sem je udržela tak, aby mu létali kolem hlavy.