Jazero Fuguki

Zvládli ste to vynikajúco...Povedal som z úsmevom a pozrel som sa na Kohaku vytiahol som jednu ihlicu a hodil som ju do bubliny tak aby praskla ale aby som ju nezasiahol.Prejdime k vode...je to to isté...Dodal som z úsmevom a prešiel som k jazeru.

Zoskočil zo stromu a šiel za Renjim.
Naozaj je to to isté ?
Spýta sa s neistotov.

Rychle jsem vyskočil na nohy a od větve se odrazil nahoru, abych Kohaku zachytil do náruče. Potom jsem s ni dopadl na zem a opatrně ji postavil na zem...
Ok, v tom nebude žádný problém...
Usmál jsem se...

No spôsob je ten istý...ale bude vám to trvať dlhšie...Povedal som zo širokým úsmevom a začal som kráčať po hladine vody pozrel som sa na nich a prišiel som zase k brehu.Dal som si dole košeľu a rozpustil som si vlasy a zase som šiel do vody.Ked som bol v strede tak som sa zmenil na vodu ešte pred tím som povedal.Ja vás vidím...nerušiť...Zmenil som s ana vodu a už ma nebolo.

Snažila jsem se bublinou uhnout, ale nakonec o ní ta jehlice stejně škrtla. Toshiro mě ale naštěstí chytil. Do náruče. Podívala jsem se na něj a trochu se začervenala.
Eh. Díky. Postavila jsem se na zem a podívala se na senseie.
Po vodě, hm?

Začal trénovať na vode.Prešiel meter a do vody.A takto sa to opakovalo niekoľko krát.Potom celý nasrdený si šiel sadnúť k stromu kde sa trochu usuší.
Hmm určite šiel niekam šmírovať.
Povie im.

Vydal jsem se k vodě kousek od břehu se svlékl jen do plavek (bermudy) které jsem měl pod oblečením. Ukázalo se mé pěkně vyrýsované svalstvo. Pomalu jsem došel k vodě...
Hmm takže voda funguje na jiném principu molekul, než pevné objekty. Tudíž bych se měl pomocí chakry pokusit vytvořit pevnou krystalickou mřížku a vodu tak zpevnit, aby na ní šlo stát...
Došel jsem kousek od břehu, takže jsem měl vodu asi po kolena. Začal jsem koncentrovat chakru v chodidlech a opatrně zdvihl jednu nohu na úroveň hladiny. Noha se díky chakře zastavila o hladinu, ale pořád mi to nešlo udržet a noha mi klesala vždy asi 10 cm zpět pod hladinu. S tímhle principem jsem pokračoval dál, s většími a většími úspěchy...

Rozešla jsem se na vodu se stejným množstvím čakry v nohách, jako když jsem lezla na strom. Ušla jsem jeden metr,dva a najednou jsem se propadla jednou nohou do vody.
Ksó.
Začala jsem jí opatrně vytahovat. Když se mi to povedlo pokračovala jsem dál.Jeden metr, dva, bum! Tentokrát to byla druhá noha. Opakovala jsem stejný proces a pokračovala dál. Jeden, dva, tři, bum! Tentokrát jsem skončila ve vodě celá. Rychle jsem vyplavala na hladinu a doplavala ke břehu.
No sakra! došla jsem za Sirem a posadila se pod strom.

Vynoril som sa na brehu ale iba moja hlava.čo sa vám už nechce ? Vidíš Kohaku ak by si spala u mňa tak by si mala protekciu...Povedal som z úsmevom a znova som zmizol vo vode objavil som sa už celí v strede jazera odkiaľ som pozeral na nich.

Už ma to silne serie takéto ľahké veci a ja to nezvládnem.
Povie a celý nahnevaný sa postavý a príde k vode,nahromadí chakru a začne chodiť po vode.
Ono to ide
Povie no pri konci padne.

Znovu jsem se soustředil a koncentroval chakru do chodidel. Položil jsem na hladinu jednu i druhou nohu a podařilo se mi na hladině stát pevným krokem. Potom jsem začal čim dál rychleji chodit, až jsem skoro běžel a ani jednou jsem neztratil koncentraci... Nakonec jsem byl už skoro uprostřed jezera a chtěl se rychle vrátit na břeh. zvýšil jsem množství chakry v nohách a probleskl na břeh ke svým věcem. Celé to vypadalo jako bych zmizel a najednou se objevil o kus dál. Oblékl jsem se a pozoroval co budou dělat ostatní...

Povzdechla jsem si.
Zase poslední. Zase poslední...
Pomalu jsem se zvedla a koncentrovala čakru do nohou. Opatrně jsem začala chodit po jezeře. Dvakrát jsem se ještě propadla, ale vždycky jsem se zase vyhoupla nahoru a pokračovala dál. Chodila jsem bez propadu už docela dlouho, když jsem se rozhodla něco zkusit. Začala jsem koncentrovat čakru i na jiná místa, nežli do nohou. Pomalu jsem se pokusila posadit na vodu do tureckého sedu. Vyšlo to. Zazubila jsem se sama pro sebe a pozorovala jsem vodu pod sebou.

Objavil som sa pred Kohaku a pousmial som sa.Dobre ale nakoniec všetci skončíte vo vode...Povedal som usmial som sa na široko a stiahol som ju pod vodu kde som opäť zmizol.Objavil som sa asi 1 meter od nej a to som už stál na hladine a čakal som kým sa vynorí.

Poslouchala jsem,co mi říká.
Počkejte, se.. dál už jsem se nedostala. Teda, dostala, ale od úst mi vycházeli už pouze bublinky.
To si ze mě dělá srandu!
Rychle jsem vyplavala na hladinu a opatrně jsem se postavila.
Sensei! podívala jsem se na něj takovým nepříjemným pohledem.

Otočil som sa ked sa vynorila a ked ma ohlásila.Ano Kohaku ?Spýtal som sa z úškrnom na tvári a pristúpil som k nej bližšie.Zvládla si to...Dodal som z úsmevom pričom som sa pozeral na ňu.

Sedl jsem si do tureckého sedu na břeh a s mírným úsměvem celou tuhle komedii pozoroval...
Ti dva jsou vážně nepoučitelní. U ní to ještě chápu, ta z toho snad ještě vyroste, ale ten starouš už by mohl mít alespoň trochu rozum. Jak z toho se stal Jounin opravdu nechápu...

Zakroutila jsem hlavou.
Vy jste vážně případ, víte jak blbě se to suší? V rukou jsem promnula kimono a zamířila jsem na břeh uschnout.
Bože, proč zrovna já?
Dívala jsem se na ty dva pod stromem.

Pomalým krokom som prišiel na breh a pozrel som sa na všetkých.Všetci ste to zvládli...som s vami spokojný...Povedal som a pousmial som sa.Chcel som ešte niečo vyskúšať...ale už je neskoro...tak to asi na dneska zabalíme.Dodal som a zobral som si svoje veci.

Dobre
Povie a namieri si to na odchod.
Ahojte.
Odzdravý ich.

Probudila jsem se pod stromem. Udiveně jsem zamrkala.
Bože, budu já spát ještě někdy doma? postavila jsem se a protáhla se. Alespoň mi už uschlo kimono. To mi něco připomělo. Už jsem uměla chodit po stromech i po vodě!! Nadšeně jsem se rozběhla na jezero a užívala si toho, že po něm dokážu běhat.
Žůžó!

Vstal jsem a došel k ním zamyšleně jsem se na ně díval a nic neříkal...
Nakonec jsem došel ke kmeni stromu, kde jsem se opřel a díval se na slunce zářící na obzoru. Promítal jsem si v mysli všechny události které se staly a i mnoho scénářů toho, co by mohlo v budoucnu přijít...

Objavil sa tam Sirane.Pozoroval ich a rozmýšľal nad hlášku ktorou by mohol narážať na Starého zvrhlíka Renjiho a na to ako sa Toshiro pozerá na Kohaku.Príde bližšie k nim a povie:
"Tak niekto chce ukradnúť starému úchylnému senseiovi neopetovanú lásku čo."Povie s úsmevom na perách.

Kývl jsem mu na pozdrav, ale jeho další řeči jsem s naprostým klidem ignoroval a dál se díval na to teplé, zářící slunce, které zdánlivě viselo na obzoru...
To by mě zajímalo kdy mě ten tupý sensei začne učit něco nového. Ovládat jen dve C-rank techniky je opravdu poněkud málo...

Prišiel k nemu a sadol si k nemu."Rád by som sa naučil neakú techniku,boh vie kde je ten sensei."Povie s miernou agresiou v hlase ale už mu bolo jasné že on nepríde na čas alebo niekedy nemusí prísť vôbec.

Dál jsem sledoval slunce na obzoru...
Hmm chápu tě i já bych se rád něco naučil, ale co se dá dělat. Dokud sem nedorazí, tak se nepohneme z místa...
Mluvil jsem na poslech příjemným hlasem, ve kterém nebylo možno rozeznat jakékoli emoce...