Ostatné lesy

First topic message reminder :

Nielen Nara klan má les, preto bol vytvorený tento topic, ktorý je venovaný všetkým nemenovaným lesom v zemi Ohňa.

Nakoniec som sa dotrepal z chatky znova von, na sebe som mal kimono ktoré hralo v podstate všetkými farbami, pod ním mi obväzy siahali až ku krku. Pozorne som si prezrel ako Ami-chan trénuje a na chvíľku som sa zamyslel.. zvládneš tréning aj po ceste? zastavil by som sa v meste, dokúpiť zásoby a.. dozvedieť sa nejaké novinky.. zaškeril som sa veselo a len som čakal na jej reakciu. Pevne som dúfal že ma vnímala, páč sa hrozne sústredila na balónek pred sebou a tak bolo možné že ma ani nepočula.

Mírně jsem nadskočila a prudce otevřela oči, naštěstí jsem balónek udržela v rukou. Lekla jsem se jeho hlasu, ale slyšela jsem víceméně každé slovo. To jsem se vážně tak moc soustředila?! Neuvěřitelné! Usmála jsem se. "Hái, nepotřebuji s tím stát na místě!" Dodala jsem sebevědomě a usmála se. "Slíbila jsem si, že to zvládnu za týden, takže musím trénovat.. No, prostě často!" Nevinně jsem se usmála. Pak jsem zhodnotila svoje oblečení, na návštěvu města byla mikina a kalhoty vyhovující.. Ne? No, já doufala, že jo! Pomalu jsem se teda rozešla k němu. Něco mě celkem zajímalo.
"Umm, Ken-kun? Jakto, že se tady tak moc vyznáš?" Zvědavě jsem si ho změřila pohledem, ty obvazy se mi nelíbily, ale já medik nejsem a když říká, že je to v pořádku.. Jen jsem nad tím zavrtěla hlavou a odrhnula si neposedné vlasy z očí.

Trocha ma prekvapila jej otázka.. zatváril som sa tak.. trocha zamyslene. Uhm. no.. prebýval som tu.. istý čas, vlastne tú chatu som postavil ešte keď som patril ku konohe.. aj keď.. obývateľnou sa dala považovať až nejak dva roky.. a tu v okolí to poznám lepšie ako svoje vlastné boty.. nechodil som na akadémiu takže, som mal kopec času.. Pousmial som sa no nevedel som či jej to vysvetlenie bude stačiť. Nakoniec som však usúdil že ak bude potrebovať ešte niečo tak sa proste opýta.. Veselo som sa na ňu usmial a len som pohodil hlavou. Týždeň hej?.. heh.. ak túto prvú časť zvládneš do štyroch dní.. tak ťa po Rasengane budem učiť ďalej... navrhol som jej menšiu výzvu a následne som pomalším krokom zašiel k lesnej cestičke, ktorá viedla až na normálnu cestu.. aj keď tá bola ešte celkom ďaleko..

"Umm, já si říkala, kam jsi vždycky tak rychle zmizel!" Zakřenila jsem se a doběhla ho po chvilce. "Č-čtyři dny?!" Překvapeně jsem se na něj otočila a nevěřícně ho pozorovala. Za 4 dny?! Nakonec jsem se jen usmála! Tak nějak nabuzeně! "Heeem! To si piš, že to zvládnu! Určitě budu Rasengan umět dřív, než ty ten umm.. Velký Rasengan?" Nevěděla jsem, jak to nazvat, nakonec jsem se jen na něj zakřenila a pokračovala v cestě dál. "Hmm.. Když ses tak zmínil, učil by jsi mě dál.. Umm, tobě by to nevadilo? A.. A.. Co by jsi mě dál učil?" Neustále jsem se ho vyptávala, všechno mě strašně zajímalo, až po chvilce jsem si uvědomila, že jsem tu pusu ještě nezavřela. "Gomene, jsem trochu akční!" Zamumlala jsem a zkřížila ruce za hlavou, no dávala jsem si pozor, abych nerozmačkala balónek!

Po ceste som ju počúval.. teda.. otázok to bolo dosť no ja som typoval že sa tak skoro nezastaví.. len som sa snažil každú jednu dobre zapamätať.. po tom sa však ospravedlnila a ja som sa len zasmial. Heh, to je v poho.. odpovedal som na jej prirovnanie.. že je akčná a len som sa zamyslel. No neviem kedy budem vedieť Oodama rasengan.. ale už som celkom blízko.. no, nevadilo by mi keby že ťa učím.. a.. čo?.. to sa uvidí.. Najprv sa nauč Rasengan a potom rieš čo sa budeš učiť nabudúce .. zbytočne ťa to ehm.. rozptyluje.. zachechtal som sa a následne som len rozhodil rukami.. schytil som slamák ktorý sa mi húpal na chrbte a nasadil som si ho na hlavu.

"Noo, víš, já mám pak ještě lepší motivaci, když vím, že se můžu naučit toho víc!" Dodala jsem a pevně jsem doufala v to, že to bylo srozumitelné! Pak jsem se jen usmála a hrála si s tkaničkami od mikiny, pozorovala jsem cestu kolem sebe, celkem se začalo připozdívat, ale ne, že by mi to vadilo, pokud si zrovna nevyberu nějaký ten strom, do kterého s mou nešikovností napálím, né zase tak ztřeštěná jsem nebyla! A co bylo fivné, konečně jsem zmlkla, no netrval oto dlouho! "Umm, panda s námi jde také?" Zeptala jsem se ho, představovat si velkou pandu v městě, nešlo mi to dohromady! Mezitím, co jsem mluvila, jsem si vzala do ruky míček a soustředila se na tu tečku, zase se voda pohybovala, jen jedním směrem, pomalu, ale pro mě to byl úspěch!

O nejakú chvíľku sme vyšli z lesnej cesty priamo na tú "hlavnú".. síce tu nebol žiadny človek, páč by sa žiadny človek neunúval takto neskoro cestovať.. aj tak to pôsobilo živšie než cesta z ktorej sme práve vyšli. Uhm.. Panda s nami nepôjde.. vrátila sa do bambusového lesa.. teda do dediny pandích sumonov.. Odpovedal som jej po čom som sa len zaškeril.. sledoval som jej pokusy ako ovládnuť Rasengan.. sám som rozmýšľal čo robím zle pri Oodama rasengane no.. zatiaľ som na nič nevedel prísť.. zdalo sa mi že mi ide všetko, chakra, rotácia chakry, veľkosť.. ale stále som vedel že to nie je ono.

Ani jsem nepsotřehla, že jsme celkem z toho zapeklitého lesa vyšli! No, byla jsem dost soustředěná! "Umm, aha.. Je.. Je výhodné mít Summona? Panda je dost neobvyklá!" Zeptala jsem se a mračila se na balónek před sebou. No táák! Snažila jse, se ho přimět k větší rotaci, no prozatím marné pokusy.. Odradilo mě to? Ani náhodou!

No.. je rozhodne fajn mať summona.. je to taký nenahraditeľný priateľ ktorý pri tebe bude stáť vždy, či už v boji alebo len tak.. niekde na poháriku.. či len na prechádzke.. Hum.. rozhodne sa oplatí niekoho mať.. čo sa týka pánd tak ja som moc na výber nemal, ale neľutujem svojho rozhodnutia.. Zaškeril som sa.. išli sme už nejaký ten čas.. síce už bola takmer úplne tma, pred nami sme mohli spatriť siluety nejakého väčśieho mesta /nie shinobi dediny, len ne-shinobi mesta/.. A jéje.. za chvíľu sme tam.. možno by sme sa tam mali aj ubytovať.. navrhol som s takým.. trocha ospalým výrazom na tvári.. boože člove by furt len spal !

"Umm, aha!" Dodala jsem a pak zamžourala do tmy, zahlédla jsem tu siluetu, rýsovala se na pozadí tmavé oblohy jen sotva zřetelně. Balónek jsem pro dnešek nechala být, byla jsem udýchaná a unavená.
"Ubytovat? Hai, hai.. Zřejmě máš pravdu!" Zamumlala jsem a zvlnila rty do typického úsměvu, byl až moc nakažlivý.

Znova som sa pousmial na čo sme len prešli takou.. menšou bráničkou.. zahol som do jedného z hotelov, zaplatil som izbu čo ma vlastne ani nevyšlo na tak draho. Proste som zobral klúčiky a pomaly som zamieril až k dverám do nej.. nedalo sa povedať tak o izbe, ako skôr o viacerých no.. boli dohromady tri, jedna bola kúpeľna... druhá kuchyňa.. a tretia obrovská obývacia miestnosť.. spalo sa tu v podstate na letisku.. teda niečo na štýl spacáku a koniec.. samozrejme tu boli prikŕivky a podobne.. ehm.. tak.. Oyasumi? spýtal som sa s trocha.. podivným výrazom na tvári.. celkom ma prekvapilo že je to tu také veľké.

Porozhlížrla jsem se, po tak dlouhé době, velké místnosti? Bylo to zvláštní, lae nevadilo mi to! "Sugoi, je tu tu poměrně velké!" konstatovala jsem jasný fakt a usmála se, ovšem jsem tušila, že na mě únava dolehne jakmile si lehnu. Tak jsem si sundala mikinu, aby mi nebylo takové vedro a prostě si lehla tam, kde se ležet mělo. Zamračila jsem se na balónek, pokusila se ho rozvířit, ale bezúspěšně. Ruka mi klesla podél pasu a já byla zase vyřízená! "Umm, hai.. Oya-su-mi Ken-kun a arigato.." Stačila jsem ze sebe vysoukat, než mě přemohlo spaní a já se ponořila zase do toho nejsladčího spánku!

Probudila jsem se a porozhlédla se. Po chvilce mi mysl konečně dopomohla k tomu, abych místo dokázala identifikovat. Musela jsem uznat, že jsem se vyspala dobře, hodně dobře. Posadila jsem se a zjistila, že Ken ještě spí. Chvíli jsem ho pozorovala, konečně jsem jednou byla vzhůru i já první, no pak mi pohled padnul na balónky. Vyskočila jsem na nohy a rozhodla se, že musím pokračovat!
Vzala jsem si jeden balónek s vodou a zamířila k oknu, posadila jsem se na parapet s balónkem v ruce a soustředila se. Nechtěla jsem Kena vzbudit, tak jsem se snažila být potichu, kupodivu to šlo, voda v balónku vířila, guma se napínala, i když zatím ne tak silně, jak bych potřebovala.
Ale nic se nesmí vzdát předem, pořád ještě mám čas! A já neprohraji! Pousmála jsem se a snažila se prostě.. znova a znova..

V noci som zaspal.. chvíľku po Ami-chan. Nesnívalo sam i absolútne nič, bol som len zababušený do prikrývky.. hlava niekde pod vankúšom. Proste klasika.. Celú noc som sa v podstate ani nepohol, za to som však mal naozaj tvrdý spánok, bolo vidieť že ma len tak niečo nezobudí a vlastne, to tak aj bolo !.. mohli ma palicou trieskať a ja by som ostal v ríši snov. Nezobudila ma ani ďalšie ráno Ami-chan ktorá vstala skôr a začala trénovať. Tento krát som sa však prevalil na druhú stranu a chvíľku som ešte podriemkaval po čom ma však zobudil prázdny pocit v žalúdku.. pootvoril som jedno, aj druhé oko a následne som vyskočil z postele.. Uaaa !! ozvalo sa z mojich úst pri čom som sa naťahoval.

Guma se natahovala, voda v ní vířila, ale ne a ne prasknout! Zamračila jsem se, no po chvilce toho nechala, měla jsem na to celý zítřek, prostě musím.. muím přijít nato jak tonějak udělat! Hodnou chvíli jsem pozorovala z okna maličké městečko, sledovala jsem malé postavičky a pak svůj pohled přetočila zpátky do pokoje. "Umm.. Ohayo..?" Nahodila jsem na zřejmě probuzeného Kena. Zakřenila jsem se, toho by určitě neprobudil ani parní válec či snad 2.světová!
"Vždycky jsem si myslela, že spím tvrdě, ale vyvádíš mě z omylu.." Podotkla jsem jen tak a zase se usmála.
"Půjdeme dnes něco nakoupit nebo umm, já na dnešek plán mám.. A ty?" Dodala jsem a pousmála se, já měla plán šíleně jednoduchý, trénink, trénink a pro změnu trénink. Až mě ten stereotyp udivoval.

Hodil som po Manami celkom.. unavený pohľad.. teda skôr taký ospalý. Mierne som zívol pri čom som si ústa zakryl rukou a následne som sa len uškrnul. Uhm.. mohli by sme ísť niečo kúpiť .. napríklad.. ćaj.. alebo..obed.. či večeru? začal som rozmýšľať pri čom som už prichystal dve šálky teplého čaju. Dúfam že si dáš aj ty.. inak by som to všetko musel vypiť sám.. pousmial som sa a podišiel som až k nej.. a ako ti to ide? hem.. vyzerá to tak že si ho ešte nepraskla.. už len.. dva dni. Dodal som po čom som jej podal jednu zo šálok. Bohvie čo v tom bolo no vyzeralo to celkom.. chutne, teda.. takmer ako čaj..

"Umm, hai, hai. Prostě něco.. Kývala jsem a pak jsem se tak nějak zamyšleně směřovala pohled z Kena zpět na balónek s vodou. "To zvládnu! Docela jsem pokročila, podívej.." Byla jsem na sebe v učitém slova smyslu pyšná, už to otom musím zvládnout!
Rozvířila jsem vodu v míčku, natahovala gumu k prasknutí, jenže ona nepraskla.. "Hmm.. Potřebuje to doladit.. noo hlavně prasknout, ale to se zvládne!" Zamumlala jsem a tak nějak nevinně se usmála. Poto jsem si všimla šálku, nějak jsem nezjišťovala, co v něm bylo, ale vypadalo to lákavě! Na večer se celkem ochladilo, takže by mi to mohlo dodat i energii! "Arigato!" Dodala jsem veseleji a vzala si horký šálek do rukou. Hřála jsem si o něj dlaně aa v hlavě měla spoustu nevyslovených otázek, no prozatím jsem mlčela.

Nechal som jej šálku po čom som len ustúpil kúsok stranou.. prisunul som si z "kuchyne" barovú stoličku na ktorú som si sadol a uprel som na Ami taký mierne, uchechtaný pohľad.. bolo vidieť že sa chce niečo spýtať, myslel som si že máme čas a tak som len kývol hlavou.. pýtaj sa.. vyzval som ju a znova sa mi kútiky úst zodvihli do mierneho úsmevu.. následne som len uchlipol z ešte horúceho čaju.. pomiešal som ho a znova som skúsil či už nemá ako takú teplotu.. stále bol horúci a tak som len čakal či sa začne, alebo nezačne pýtať.

Hee?! Jak to poznal? Pousmála jsem se a chvíli v hlavě přemítala, než jsem se teda jakž takž odhodlala, nikdy jsem s vyjadřováním problémy neměla, tak proč to teď nejde?
"Umm.. Noo.." Musela jsem se sama na d sebou ušklíbnout. "Kene.. Proč jsi.. Ne spíš.. jak jsi přišel k té.. k té jizvě na obličeji.. ?" Chtěla jsem dodat i k těm ostatním, ale je jsem nerozebírala, už tak bylo dost, že jsem se zeptala na tohle. "Gomene, etto.. Vím, že je to osobní věc.. tak.." Zamumlala jsem překotně něco, musela jsem vypadat celkem komicky, jak to zakecávám. Zvědavost je děsná vlastnost! Sklopila jsem pohled k hrníčku a čekala.

Hm.. mohol som si myslieť že sa spýtaš, zrovna na to. Povedal som potichu, môj tón bol taký kľudný, ani som sa neusmieval no ani som sa netváril nejak urazene či nahnevane.. alebo podobne. Uchlipol som si z čaju a na chvíľku som sa odmlčal.. po tom som sa len pozrel na Ami-chan a nadýchol som sa.. tak poriadne, ako keď ide človek rozprávať dlhý príbeh. Vieš, keď som bol malý, tak som bol hrozne, zvedavý, musel som proste všetko vedieť, všetko vidieť.. všetko zažiť. Často som sa túlal, len tak bez dozoru mimo Konohu.. rodičia o tom vedeli ale vždy to bolo, v podstate v norme.. no.. raz sa niečo stalo. Bolo to niekoľko kilometrov od Konohagakure no sato, veľká jaskyňa.. už zvonka vyzerala .. divne. Pochabosť.. bol som príliš pochabý a vstúpil som do nej.. tak sa tiež tá jazva volá.. všetky moje jazvy majú mená.. meno jednej z najhorších vlastností Shinobiho.. mená mojich najväčších životných chýb. No.. odbočujem.. Bol tam istý "summon".. na prvý pohľad som si myslel že je to skôr nejaká neforemná čierna a masívna kopa.. v skutočnosti to však bol medveď. Alebo to tak aspoň vyzeralo, veľký čierny medveď. Napadol ma a.. spôsobil mi jazvu na tvári, tiež jednu na chrbte.. viac si toho už nepamätám. Viem že ma pri jednom údere šmaril do skaly a ja som si treskol hlavu.. teda.. proste som upadol do bezvedomia. Odpovedal som jej a len som sa.. pousmial.

Po celou dobu jeho vyprávění jsem jen potichu poslouchala a hrála si se svým hrnečkem v rukou, div jsem ho nevylila na zem, s mou šikovností.. No naštěstí se tak nestalo. "Etto.. Aha.. To mě mrzí, že.. že se ti tohle stalo.." Dodala jsem a taky se pousmála. "Mám ještě jednu otázku, není nijak zrádná.." Podotkla jsem předem a přišla si jako na výslechu. No to už jsem se odvážila vzhlédnout, pozorovat jeho klidné oči a už si s tím tak nelámat hlavu, byla jsem ráda, že mi odpovídal..
"Proč jsi mě vlastně začal trénovat? Víš, že jsem noo.. Nikdy nebyla vzorový Shinobi ani nijak extra neoplývala talentem, ne že bych se podceňovala.." Podotkla jsem a nevinně se zakřenila. Pak jsem i já konečně upila z hrnečku, už nebyl tak vařící, byl.. tak akorát.

Jej ďalšia otázka ma viac menej dostala.. ostal som sa na ňu pozerať ešte pekne dlhý čas.. v hlave mi to vylo ako o závod.. prečo?.. prečo som sa poujal na trénovanie...ehm.. blázna?.. pomyslel som si no rozhodne som to nemyslel zle !.. naozaj bola trošičku bláznivá.. aj keď keby nebola.. tak by som ju možno ani trénovať nezačal !. Rukou som si prehrabol vlasy a stále som bol nejak.. ticho.. Nakoniec som si však povzdychol. Neviem.. odpovedal som popravde a tento krát som sa tak zvesela pousmial. Možno v tebe niečo vidím, alebo ma pochytil nejaký divný symptóm.. rozhodne som však rád že som sa ťa rozhodol trénovať.. a že si moju ponuku prijala. Dodal som a znova som sa napil z čaju.. bolo divné ako rýchlo z neho tá voda ide dole.

Musela jsem se usmát. Hmm, jo to bude tím skrytým potenciálem! No, radši jsem to nahlas neřekla, jen si myslela své. "Noo, taky kdo by nepřijal nabídku učit se Rasengan? Jen opravdu hloupý by odmítl!" Dodala jsem s takovým vážným výrazem ve tváři, který se k mé povaze vůbec nehodil, takže jsem ho zase vystřídala za typický úsměv. "Stejně je to zvláštní, ta technika mi pořád nejde do hlavy, čímž mě tak napadáá.. Hee.. Jak dlouho ses jí učil ty?" Tak nějak mi zvědavě zajiksřilo v očích, možná to byl nápad, jak ještě zvýšit mou motivaci nebo spíš jen obyčejná otázka, to ani já sama pořádně nevěděla! Poloplný hrneček jsem položila někam.. no prostě někam vedle, abych o něj případně nezakopla. Zkřížila jsem ruce za hlavou a opřela se o chladnou zeď za sebou, přitom jsem se pořád tak nějak usmívala. Vážně jsem divná hříčka přírody!

Zrovna som znova upíjal z čaju no jej ďalšia otázka.. ma úplne zaskočila.. ešte viac než tá predošlá !.. začal som sa doslova dusiť páč som prehltol príliš veľa čaju a následne sa mi chcel dostať z hrdla von.. pár krát som si pobúchal po hrudi.. nakoniec som sa len znova hodil "dopohody".. a trocha previnilo som sa pousmial. Asi tri týždne, každá fáza mi trvala tak týždeň. Zaškeril som sa ospravedlňujúcim tónom hlasu. Očividne som do nej vkladal o dosť viac nádeje než ktorú som vkladal.. do mňa.. keď som Rasengan trénoval.

Už jsem se chtěla zeptat, jestli je v pořádku, když se jak se zdálo konečně nadechnul, čímž jsem asi jen nasucho pusu zase zavřela, abych jí otevřela při okamžité otázce! "3 týdny.. takže.. Tři fáze.. Počkat, tři fáze?! To jako po tomhle bude ještě něco dalšího?" Trochu vykolejeně, ne spíš vyděšeně jsem se na něj podívala. Co může být ještě těžšího než tohle? Ani prasknout balónek s vodou neumím!
"Heem.. To jsem zvědavá, jak to za ty dva dny stihnu první fázy, ale něco jsem slíbila, tak už to taky splním!" Dodala jsem a zářivě se usmála, no po chvilce se zase usmívala normálně. Chmátla jsem zpátky po svém hrníčku a zase se napila, no tak jsem si ho nakonec zase nechala pro sebe.