Ostatné lesy

Nielen Nara klan má les, preto bol vytvorený tento topic, ktorý je venovaný všetkým nemenovaným lesom v zemi Ohňa.

Cestovali sme ešte dlhé hodiny.. pár krát som s Ami aj s pandou vymenil nejaké to slovo.. nakoniec sme však zastali. Ok.. dnes prespíme tu.. povedal som unavene po čom som sa iba uškrnul.. to však neznamená že ideme teraz.. ešte spať.. etoo.. dostaneš sa z nej? spýtal som sa Ami páč bola naozaj vysoko... síce bola genin no nemal som to srdce vystaviť ju nejakému vážnejšiemu nebezpečenstvu ako napríklad pád z obrej pandy ! Na tvári som mal mierne unavený výraz.. teda skôr taký podnapitý a to som zatiaľ naozaj nič nepil.

Konečně jsme dorazili do njakých lesů. Vůbec jsem to tady neznala, neznala jsem kromě Konohy vskoro nich. Jen jsem o tom na Akademii slýchala, pokud jsem zrovna hodinu nestrávila házením papírků po ostatních spolužácích. Musela jsem se té vzpomínce zasmát, no pak jsem zaslechla Kena a panda se zastavila. "Haai, zkusím to nejdřív sama!" Dodala jsem a pousmála se, opatrně se spustla po srsti trochu níž a pak skočila. No přistála jsem sice tak nějak na všech čtyřech, takže jsem se narovnala. Zlomená noha nebyla, bylo to v cajku. "Jsem v pořádku!" Zareagovala jsem hned, ještě by mohl mít starosti jen z toho, že skáču z několika metrové pandy, ne?
"Díky.." Pousmála jsem se na pandu, která mě vezla celou cestu, no pak jsem svůj pohled zase upřela na Kena. "Hmm, co budeme trénovat? Ještě dneska?" Snažila jsem se nějak zastřít narůstající nadšení, ale nešlo to. Prostě jsem byla až moc nadšená!

Ja ? .. ja radšej nič.. tá technika by ťa tak uchvátila že by si sa na svoj tréning ovládania chakry nevedela sústrediť.. zasmial som sa po čom som jej iba naznačil aby išla za mnou.. panda nás tiež následovala.. došli sme až k nejakej čistinke mimo hlavnú cestu.. vlastne sme boli od hlavnej aj vedľajších ciest dosť ďaleko. Pozorne som si prezrel jeden strom po čom som začal z teóriou.. vlastne som s ňou skončil skôr než som začal.. zasekol som sa ešte na začiatku. Takže.. nakoncentruješ chakru do nôh a vylezieš na strom.. vysvetlil som .. možno trocha viac stroho než by bolo zvykom no ukážku som predviedol.. spravil som pečať pre ľahšiu koncentráciu.. pod nohami mi začala víriť .. aj keď iba troška.. chakra a ja som naśledne vyliezol na strom.. chvíľku som na ňom stál po čom som sa na Ami pozrel.. skús prosím.. dopadať tak aby si sa nezabila.. aa používaj kunai na označenie vzdialenosti.. pamätaj, keď dáš chakry málo tak spadneš.. keď veľa tak sa strom preborí.. dodal som no to bol asi koniec.. zoskočil som na zem a začal som z tašiek ktoré niesla panda vybalovať rôzne tyčky.. a ..somariny.. asi to mal byť stan .. asi.

Jeho výklad jsem pečlivě sledovala a poslouchala. To si tam jentak vyleze, bez pomocí rukou, jen chakrou? Chvíli jsem tam prostě jen tak stála, nehnutě na místě a propalovala kmen stromu před sebou. Vypadala jsem zamyšleně, což bylo celkem dost neobvyklé. Po několika minutách jsem jen rozhodila kolem sebe ruce. Koncentrace, chmm, ta mi nikdy nešla! Nakonec jsem si jen povzdechla, sama sebe v duchu nějak namotivovala. Když to zvládnul Ken, Ferii to určitě taky umí, vylezu na ten strom taky tím jejich divným způsobem! Z brašničky jsem vytáhla kunai a pak si na chvilku do nohou koncentrovala chakru. No koncentrovala, prostě jsem jí tam jen nashromáždila. Když jsem si myslela, že to bylo dost položila jsem na kmen stromu nohu, chtěla dát další, ale hned jsem sklouzla dolů. "Etto, zřejmě s rozběhem, že?" No, nečekala jsem na odpověď, prostě jsem šla dál, rozeběhla se naproti stromu, při běhu koncetrovala chakru. Teď bude správná. Udělala jsem dva kroky nahoru, ale pak jsem letěla dolů. Při posledním kroku jsem si místo označila širokou rýhou do kmenu. Pff, tohle bude na dlouho! Ale noc je dlouhá, ne? Usmála jsem se a zkusila to znovu, tentokrát zase o kousek výš! Ale stále to nebylo dostatečně, musím se dostat až na vrchol toho stromu! Zamračila jsm mse na ty větve, které byly hustě u sebe, vypadli neproniknutelně.. zkusila jsem to znovu. Po několika minutách jsem měla patrný menší výsledek. Zatím to zvládám dát přes dva metry, ale to je doopravdy málo! Otočila jsem se na Kena, stavěl si tam něco, co se zřejmě mělo podobat stanu. Yoosh, tak ještě jednou. A s tímhle postupem, rozběhnout se, koncetrovat, udělat rýhu jsem pokračovala dokola, dokola a dokola. Stále se stejnou energií!

Ide ti to dobree !! povzbudil som ju pri čom som tak.. akože nezvieral.. ale zvieral .. a hlavne nechápavo zvieral v rukách dve tyčky.. majú sa.. zasunúť do zeme.. či do seba? rozmýšľal som pri čom som s nimi skúšal rôzne kombinácie.. dokonca som sa ich snažil okolo seba aj omotať xD.. zrazu sa však ozvalo "pul" a ja som tyčky pohotovnostne schoval niekam.. mimo dohľad Ami.. len som sa na ňu nevinne usmieval.. koho by napadlo že sa mi podarí zlomiť základnú oporu stanu?.

Jen jsem trošku udýchaně přikývla, byla jsem špinavá, protože párkrát jsem spadla rovnou na zadek! Ale to se s mou šikovností dalo čekat. Znovu jsem si připravila kunai, nechala si zkoncentrovat chakru do nohou a rozeběhla se. Krok, dva, tři, čtyři.. Chtěla jsem udělat pátý, no jako kdyby chakra vymizela a já už zase přistála na dvou, sotva jsem udržela rovnováhu z té výšky. Yosh, ještě jednou, už jen pár metrů, už jen pár kroků a jsem tam! Zkusila jsem to znovu, rozeběhla jsem se, když v tom jsem zaslechla jakési lupnutí. Prudce jsem se otočila na Kena, no viděla jen jeho úsměv, ze kterého běhal mráz po zádech, když se takhle tvářil nevěštilo to nikdy nic dobrého! Nakonec jsem se nenechala rozptýlit a zkoušela to znova a znova. Neustále dokola, už ani nevím, kolikrát jsem počítala kroky, dělala rýhy. Bylo jich šíleně, některé se i překrývali navzájem. Ale pokročila jsem o další dva metry. "Yosh, Ami ještě kousek.." Povzbudila jsem samu sebe a zkusila to znovu, no tentokrát neúspěšně, to samé i podruhé. Málo chakry, přidej jí trochu víc! Ucítila jsem v nohou zvláštní chvění, jako pokaždé. Rozeběhla jsem se a přísahala bych, že jsem se málem dotkla jedné z větví na vrchu. Ale tam jsem se nechtěla dostat, chtěla jsem ještě dál. Dělat tolik věcí najednou, kdo to má stíhat?! Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, pro někoho to mohla být hračka, pro mě, ale rozhodně ne. Prudce jsem se rozeběhla, s vidinou obrovského rámenu před sebou jsem udělala další kroky, další, další. Mihla jsem jednu větev. Soustřeď se Ami, soustřeď. Mihla jsem další, pak ještě jednu. A pak jsem nohou spočinula na vrcholu, no bohužel jsem neudržela koncetraci, smýkla se mi noha a já se saltem dostala zase na nohy úplně dolů, no tam jsme zavrávorala a kecla si na zadek. "Už jsem tam byla, musím se tam udržet?" Zaúpěla jsem skoro zoufale, směřovala otázku na Kena, už jsem to měla, už skoro!

Sledoval som jej snahu asi po celý čas.. veď čo má človek robiť keď si hneď prvý deň zničil stan?.. to teda bude.. pomyslel som si viac menej zúfalo po čom však následoval jeden z jej lepších pokusov.. vlastne bola až úplne hore... ja som sa iba pousmial keď dopadla na zem a na jej otázku som prikývol. Mala by si sa na strome udržať stále, mne zatiaľ postačí keď sa udržíš na konci. Odpovedal som jej s tento krát už celkom milým úsmevom.. Rozhodnuté.. ona bude spať pri pande.. a ja... tá skala vyzerá pohodlne.. Pomyslel som si po čom som sa zaˇacl prehrabávať v ďalšom vaku, boli v ňom zásoby no skôr som kontroloval na koľko nám asi tak vydržia.

Celý den jsem to zkoušela pořád dokola. Někdy se to zlepšovalo, někdy zhoršovalo. Záleželo na tom, jak moc jsem se dokázala soustředit.
Znovu jsem skončila na zemi, ale byla jsem o kus výš, než předtím. Alespoň něco! Udržet se na konci, hmm.. Otřela jsem si spocené čelo a nasadila ten nejsoustředěnější výraz v životě. Potom jsem se rozeběhla, jako už tolikrát, stoupala po stromě, na kterém zely rýhy snad skoro všude! Byla jsem dost vysoko, no stále jsem cítila chakru v nohou, pokoušela se jí udržet, nevypouštět jí pryč, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější věc, kéž by to tak vážně bylo! Ty myšlenky jsem na chvilku hodila stranou, zase ta koncentrace. K mému údivu jsem nepadala, stále jsem běžela rovně, opravdu jsem běžela po stromu bez pomoci rukou! Proplétala jsem se větvemi, každý krok mě jen nabudil. Ještě chviličku. Konečně jsem nohou dosáhla na vrchol, na špičku stromu. Noha se mi protentokrát nesmýkla, stála jsem tam oběma nohama.. pevně.. Z té výšky jsem pozorovala okolí, vdechovala čerstvý vzduch a sama sobě se smála. "Yatta! Dokázala jsem to! Dokázala!" Vískala jsem jako malá, povyskočila jsem si, ovšem pak jsem zavrávorala a tak tak udržela rovnováhu. Ne tohle radši dělat nebudu. Střemhlavý pád dolů by nebyl moc fajn! Stejně mi to bylo jedno, usmívala jsem se, vážně jsem se udržela tam nahoře.. nahoře!

Celý deň.. ona sa o to pokúšala celý deň !.. viac menej som ju nechápal no snažil som sa ju povzbudzovať. Ak sa pochopiteľne povzbudzovaním dalo nazvať sedenie na skale pod slamákom a ešte aj slnečníkom ktorý hral všetkými farbami!... V ruke som držal malú flaštičku saké a doháňal som v podstate stratené dni, neopil som sa, nebolo zas také silné no aj tak to na mne .. trošičku bolo vidieť. WHeeeej .. skvelá práca Ami-chwaaaan !! zasmial som sa s takým mierne pribrzdeným úsmevom pri čom som jej iba nadšene zamával rukou.. panda sa na mňa pozerala.. zase.. ako na debila !!

Z té výšky jsem ho skoro neslyšela, vypadal odsud tak maličký, no ovšem díky slunečníku nepřehlédnutelný! Ještě chvilku jsem tam nahoře dřepěla a pozorovala hvězdy, než jsem vstala a zkusila obrácený postup. Došla jsem po stromu dolů, no spíš seběhla, div jsem se nepřerazila! Konečně jsem nohou spočinula na pevné zemi a doštrachala se ke skalkám, kde jsem se vyřízeně svalila na trávu vedle. Podložila jsem si hlavu rukama a unaveně se usmála, všimla jsem si, že Ken něco svírá v rukou. Ehe?
"Aby jsi to moc nepřehnal, víš všeho moc škodí!" Zašklebila jsem se na něj a říkala si, že panda se mnou musí v duchu souhlasit! Přetočila jsem se na břicho, tentokrát se podepřela lokty a zvědavě nadhodila. "Sensei?" Zákeřně jsem se usmála a čekala, jak zareaguje na to oslovení, no i když tak záměrně jsem ho zase neřekla. "Umm, co dalšího máte na skladě?" Odvětila jsem tónem, jako kdyby mi lezení po stromech nezabralo dva dny nýbrž minutu. Ale v duchu jsem litovala, že jsem to řekla. teď pro mě přichystá něco ultra těžkého a můžu se rozloučit! Skvělé Ami!

Ami-baka.. zas taký starý nie som !! aby si mi tykala .. si tak o rok možno o dva mladšia !!.. okríkol som ju trocha popudene po čom som sa však hneď zatváril normálne.. vlastne som už vyzeral úplne triezvy.. teraz.. si dáš pauzu, a.. ja budem trénovať namiesto teba.. teda.. samozrejme nebudem behať po stromoch.. len som sa bál že by som ťa svojim tréningom príliš rozptyľoval. Dodal som takým nadneseným hlasom a hneď som vyskočil na nohy !.. teeeraz ti predvediem umenie najslávnejšieho, najsilnejšieho a najpohľadnejšieho, najskromnejšieho a samozrejme, najšarmatnejšieho muža v celej Konohagakure no sato ! .. vykríkol som ako na nejakom bále, ako trubadúr ktorý oslňoval svojo pána.. Následne som len podišiel k stromu po ktorom Ami chodila.. aj tak už bol dosť zničený.. Nastavil som ruku a ona si mohla všimnúť ako mi nad dlaňou začala víriť chakra..

Jen jsem se zasmála a poslouchala ho. "Pozapomněl jsi dodat nejsebevědomějšího a s vysokým alter egem.." Zakřenila jsem se na něj a v duchu protáčela panenkami. "Tak se předveď!" Dodala jsem potom a vyhoupla se do sedu. Pff, ta pauza bodla, nohy mám jak z olova.. Přestala jsem rozjímat a zaměřila se na jeho ruku, něco se tam začalo formovat, něco.. To by mě zajímalo co, ale vypadá to SUGOI!

Chakra sa mi v ruke začala tvarovať, vlastne skôr rotovať v tvare gule.. o pár sekúnd neskôr sa mi tesne nad rukou vznášal plnohodnotný Rasengan ktorý mal modrú farbu, aj keď v strede skôr tak do biela. Následne som sa len napriahol a s veľkým a hlasným "Rasengan !" som do stromu s touto technikou vrazil.. Miesto kde sa Rasengan dostkol stroma sa doslova rozletelo na kúsky, strom sa samozrejme zboril a ja som sa iba pousmial.. malina.. ale musel som si občerstviť pamäť.. zaškeril som sa pre seba po čom sa mi v ruke začala vytvárať ďalšia takáto "guľa" .. Teraz som s ňou však nikam nevrazil, snažil som sa ju zväčšiť a zväčšiť.. o chvíľu už bola o niečo.. no hlavne bola viditeľne väčšia, než normálny rasengan.. stále to však nebolo ono a ja som pokračoval v pridávaní chakry, oči som mal pri tom zavreté od sústredenia.

Hmm.. Rese.. Rase.. Rasengan, hai tak to říkal. Vážně to budu umět já?! Yosh, budu! Pak jsem ho pozorovala dál, něco se snažil stvořit. He? To se dá jako nějak.. Vylepšit? No mlčela jsem, vypadal extrémně soustředěný a já ho nechtěla rušit, i když poznámku jsem si taky neodpustila. "Hmm.. Říkal jsi, že taky trénuješ, takže než ty budeš umět tohle, já se rychleji naučím tamto!" Zašklebila jsem se a podala svojí myšlenku pro mě velice srozumitelně. Ti intelligentější by pochopily, že Rasengan se naučím rychleji než on to něco! Takže to pochopit musel! Ten nápad mě tak motivoval, až jsem si řekla, že jakmile mi nohy zase dají svolení je používat, vrhnu se na Rasengan. Sledovala jsem svojí ruku a představovala si, jak držím taky tu rotující kouli chakry v ní. Pak jsem jen zavrtěla hlavou, Kena už jsem dál rušit nechtěla, skulila jsem se ke svému batohu, vytáhla láhev vody a i s ní Kena pozorovala, celkem mě zajímalo, jak dokáže takhle snadno manipulovat s chakrou!

Sústredil som sa.. v podstate stále.. viac a viac ale.. zrazu mi Rasengan v ruke doslova exlodoval a mňa to vpálilo priamo do zeme.. vlastne som ležal v menšom krátery.. trocha dolámaný no.. zase som to prehnal.. zamumlal som mierne namosúrene po čom som sa unavene postavil.. bol to iba jeden pokus a ja už som bol viac menej.. zničený.. Ruku som znova natrčil pred seba a začal som v nej formovať rasengan.. chcel som z toh ospraviť Oodama rasengan ale vždy som dal príliš veľa chakry.. nedokázal som tú masu chakry dostatočne zatočiť a preto mi to vždy explodovalo.. skúšal som to stále ďalej a ďalej.. po asi treťom pokuse som sa zo zeme ani nepostavil.. proste som tam ležal a snažil som sa nejak.. "potlačiť" bolesť ktorá mi prechádzala rukou v ktorej som sa snažil Rasengan vytvoriť.. ako aj v celom tele ktoré ma bolelo z tých výbuchov a úderov do zeme.

Mezitím, co on už dál trénoval, tak jsem prostě přemýšlela nad nejrůznějšími věcmi, ať podstatnými či bezvýznamnými. V podstatě jsem nedělala nic moc zajímavého, jen koukala na nebe, do země na Kenův trénink a tak pořád dokola. Po pár minutách, kdy výcbuhy utichli, jsem si všimla, že Ken se jaksi nehýbe. "Kene? Jsi v pořádku?" Křikla jsem na něj, vypadal celkem zničeně po těch pokusech. "A že prý já to přeháním.." Dodala jsem potom a zakřenila se.

Stále som ležal na zemi a na tvári som mal.. viac menej neprítomný výraz, vlastne, som bol mimo.. chvíľku to vyzeralo že ani nedýcham no následne som zakašlal a takým strhaným spôsobom som sa prevalil na chrbát.. Ami-chaan.. ja sa raz zabijem.. zamumlal som polohlasne a pohľad som upieral niekde na nočnú oblohu.. bolo to len pár pokusov.. po dlhom čase.. a jéje mne to zas bude trvať.. rozmýšľal som no stále som sa nevládal ani pohnúť.. ani som nevedel kedy sa znova vládať budem.. proste som bol rozlámaný no bol som rád že nemám nič vážnejšie zlomené.

Vstala jsem. "Hmm, a nebo to udělám dřív já, když se budeš takhle přemáhat, to můžu dělat jen já!" Podotkla jsem znovu a ušklíbla se, myslela jsem to z legrace a pomalu k němu došla. "Hmm, tak mám tu několik možností. Nechat tě ležet tady v tom kráteru nebo ti pomoct doplahočit se aspoň někam. Co bude lepší? Ne, že by se mi nelíbila myšlenka vůbec se o to nestarat" Přemýšlela jsem nahlas a nevinně se zakřenila. "Jsi vážně pako, víš to?" Zamumlala jsempozději a rozšířila úsměv. "Stále stejný blázen, doteď se tvého úsměvu děsím!" Dodala jsem znovu a čekala, jestli teda bude chtít vstát nebo něco donést nebo tak. Nemůžu si přece nechat senseie takhle zruinovat, no kdo mě to pak dobrovolně naučí?!

Eh.. ja..ja.. ja sa postavím !! odpovedal som jej s novým elánom no bolo to skôr ubezpečovanie samého seba než.. pravda.. aj keď.. naozaj som vstávať začal.. s vypätím všetkých síl, a že to na mne bolo vidieť!, som prešiel do sedu.. a následne aj do postavenia.. troška sa mi klepali nohy no hrdo som to maskoval klepaním celého tela !! či.. vlastne nie, nebolo to maskovanie.. klepalo sa mi celé telo !!.. spravil som zopár krokov ku predu no následne som zaťal zuby.. síce mi sem tam ušiel malý ston no začal som kráčať ku veciam a pande.. na tvári som mal vážne mizerne zamaskovaný zničený výraz !

"Pff, ty si nedáš říct" Povzdechla jsem si a i přes jeho protesty ho podepřela, takže se nějak dostal až k pandě a věcem. "Nemusím ti říkat, aby jsi odpočíval, že ne?" Dodala jsem a usmála se. Muselo to vypadat vážně komicky, kárám tady o několik let staršího kluka. Později jsem si jen dřepla kamsi vedle pandy z druhé strany a zády se o ní opřela. Její měkká srst příjemně hřála, ani nevím, jak jsem to dokázala, ale v tu chvíli se mi nechtělo dělat nic jiného než tady sedět a nechat se unášet klidem. Pousmála jsem se, začala jsem klimbat, víčka se mi začala zavírat až klesla úplně. Stejně jsem si únavu nehodlala přiznat. Usnula jsem během několika málo vteřin s vidinou zítřejšího tréninku a dostala se do říše snů o Ichiraku ramenu na kolečkách a plnými voňavými miskami s nožičkami a pokřiveným úsměvem! Děsivě výborné.. !

Hee arigato.. zaškeril som sa keď mi pomohla, tiež som sa zatváril mierne ospravedlňujúco... keď som sa zvalil na zem pri pande tak som sa iba poškrabal vo vlasoch a stále s takým ospravedlňujúcim úsmevom som si vypočul jej karhanie.. gomeen gomeen.. zamumlal som ešte po čom som si len povzdychol. Chvíľku som sa iba opieral z druhej strany o pandu a rozmýšľal som.. keď som si bol istý že Ami-chan zaspala tak som sa znova postavil.. hodil som do seba chakrovú pilulku, vyšiel som niekde ďalej a znova som skúšal Oodama rasengan, vlastne to takto pokračovalo väčšinu noci.. o takej štvrtej som sa doteperil znova k pande, sadol som si a bez nejakého väčšieho výsledku som doslova zalomil, zaspal som a nemienil som sa zobudiť len tak skoro ! ..

Probudila jsem se, panda stále ležela vedle mě. Lehce jsem jí prohrábla měkkou srst a pak se nemotorně postavila. Ospale jsem se protáhla, promnula si oči a něco zamumlala. Něco ve smyslu "Ohayo" a podobně. Porozhlédla jsem se kolem sebe, uviděla jsem Kena jak spí jako dudek taky při pandě. No, nechtěla jsem ho budit, sice mi něco v hlavě říkalo, že taková studená sprcha na probuzení by bodla. No, nakonec jsem od toho upustila, doštrachala se k batohu, přinutila se nedívat se na svůj přibalený rámen a místo toho ukořistila jablko. Jak se říká, žíjme zdravě! Usmála jsem se a strčila si jablko do kapsy. Hned nato jsem se zaměřila na vysoký strom v okolí, ovšem né na ten, na kterém jsem trénovala, ten už dodělal Ken.
Yosh, uvidíme, jestli to umím pořád! Zavřela jsem oči, zkoncentrovala chakru do nohou a spokojeně si po stromě vyšla až na jednu z tlustějších větví. Tam jsem se posadila a sama sebe v duchu pochválila. Vytáhla jsem jablko, opřela se o kmen stromu a houpala nohama ve vzduchoprázdnu. Přitom jsem si něco pro sebe pobrukovala, do toho jedla jablko a sledovala svojí ruku. Hmm.. V hlavě se mi vybavila vzpomínka na to, jak včera Ken tak lehce vytvořil Rasengan. Zkoušela jsem veškerou chakru přesměrovat do ruky, ale nepohl se snad ani jeden sval, ani jeden nerv, nestalo se nic. Povzdechla jsem si a s širokým úsměvem pozorovala nebe, stále si u toho něco tiše pobrukovala a jedla. Rasengan nebude tak lehký, ale v tomhle světě není přece lehké nic, ne? Kromě jezení rámenu, to je jednoduché!

Zobúdzal som sa ešte.. dlhé hodiny.. tak pomaly. Prvý zívnutie, prvé natiahnutie, prvé praskutie kostí a prvé bolestné zastonanie. Tento deň začínal krásne. Samozrejme ma nezabudlo seknúť v krížoch, to bude tým že som zase celú noc znášal rany Oodama rasenganom ! Aj tak som sa však postavil, na tvári som mal až príliš hraný úsmev v ktorom bolo mnoho bolesti ale vydržal som to !!.. Ami-chaan ? zavolal som niekde do lesa, pri pande som ju totiž nenašiel a mi sme predsa len museli ísť ďalej, niekde, kde bola nejaká rieka alebo jazero. Pozorne som sa zahľadel okolo seba a hľadal som ju pohľadom no, stále som na ňu nevedel naraziť !

Několik hodin jsem tam prostě tak seděla a pozorovala přírodu kolem, ale pak mě z toho rozjímání a nic nedělání vytrhl křik zezdola. Už se vzbudil?
"Tady nahoře!" Zakřičela jsem mu na oplátku a pak se zase dostala dolů, už to bylo mnohem snažší, než první den! Pár rychlými kroky jsem se dostala přímo k němu, ohryzek od jablka jsem zahodila kamsi za sebe do křoví poblíž, no bylo to jiste značně neekologické, ale jistě to poslouží ještě jako něčí potrava.. snad!
"Etto, chtěl jsi něco?" Dodala jsem a zkřížila ruce za hlavou. "Hmm, vypadáš zničeně!" Podotkla jsem později znalecky a jen zavrtěla hlavou, nechápala jsem to.