Ostatné lesy

First topic message reminder :

Nielen Nara klan má les, preto bol vytvorený tento topic, ktorý je venovaný všetkým nemenovaným lesom v zemi Ohňa.

Heee to si nevšímaj.. zaškeril som sa takým nevinným spôsobom. Nahodil som taký ten pre mňa typický úsmev a nakoniec som len pokýval hlavou.. ideme ďalej, pár kilometrov odtiaľto je rieka, bude tam pokračovať tvoj tréning koncentrácie chakry.. tento krát sa naučíš chodiť po vode.. po tom môžme pristúpiť k Rasenganu.. zaškeril som sa a následne som sa len poriadne.. ponaťahoval.. samozrejme sa ozval taký pukot a chrapot ako keď si človek po dlhom čase ponaťahuje chrbát. Hmm čo ty na to? mohli by sme sa potom zastaviť aj v nejakom meste. Konečne normálne postele a tak.. aj keď.. od nejakého mesta či dediny sme ešte ďaleko.. začal som uvažovať no bola to aj otázka smerujúca na Ami-chan.

Poslouchala jsem ho a nestačila se divit, co mě ještě čeká. Už jsem myslela, že se začnu učit Rasengan, ale chůze po vodě? A to mám dokázat jen koncentrací chakry? Hmm... Z rozjímání mě vytrhl jeho další nápad. "Další město?! Hai, hai.. Můžeme jít, stejně to tu neznám.." Dala jsem dohromady souvislou větu a usmála se. "Yoosh, vyrazíme teď?" Zeptala jsem se poto a pomalu šla směrem k pandě a věcem.

Hai... zbytočne by sme tu ostávali. Pokrčil som ramenami a znova som sa len pousmial. Nechal som nech vylezie na pandu, ja som aj tak išiel po vlastných, ju ešte čakal tréning a tak som nechcel aby sa zbytočne unavila nejakou dlhou chôdzou. Do úst som si strčil steblo trávi ktoré som začal.. viac menej prežúvať... bolo to dobré na nervy.. ale hlavne to bolo cool ^^.. Po chvíľke som už stál pri pande, v ruke som držal bambusovú tyč o ktorú som sa viac menej opieral. Vyrazili sme na cestu, teda ja som sa pohol a panda za mnou.. veril som že Ami-chan už nespadne.

"Hai, v tom máš pravdu.." Přitakala jsem a kývala hlavou, načež jsem si vzala svoje věci a batoh na záda a nasedla si na pandu, jako předtím, už jsem věděla udržet rovnováhu, bylo to dá se říct, že lehké! Pozorovala jsem oblohu, jak jsem to mívala ve zvyku, a tak nějak si říkala, že si tady ještě hodnou chvilku posedím.

Cesta trvala presne celý deň, bolo viac menej záhadou ako taká veľká panda dokázala celý deň chodiť no, bolo tu aj vysvetlenie, väčšinu času keď nemusela nič robiť tak spala. Ja som tiež pochodoval v podstate celú noc no moc to na mne ráno vidieť nebolo. Neprišli sme do mesta, od neho sme boli ešte niekoľko kilometrov ďaleko. Prišli sme však k celkom prekrásnemu miestu ! Pripomínalo to vodopád, no nie nejaký monumentálne veľký, skôr taký menší ale pekný !.. naokolo bolo kopec zelene.. bola tu však aj stará drevená chajda, mne očividne dosť známa keďže som sa usmieval od ucha k uchu. Uaaa konečne sme tu ! potešil som sa nadšene. Poriadne som rozhodil rukami a na tvári sa mi objavil úplne bezstarostný a šťastný úsmev.. predsa len toto miesto pre mňa veľa znamenalo.. na vrcholku "vodopádu" ktorý mohol mať tak štyri metri maximálne rástla prekrásna Sakura.. bolo to divné že rástla v podstate na skale ktorá bola na vode ale.. rástla tam, jej konáre sa preplietali miestami až úplne k nám.

Tak nějak jsem zjistila, že jsem na pandě po čas cesty usnula, až hlas Kena mě donutil se probrat. Leč nerada jsem zamžourala na oblohu, no jakmile jsem se otočila, už jsem je měla otevřené dokořán! A nebylo divu, vždyť to tu bylo tak krásné, čisté, skoro se dalo říct ničím neposkvrněné. Usmála jsem se a prohrábla si vlasy. "Sugoi!" Špitla jsem a pak z pandy s menším poděkováním seskočila dolů. Stále jsem neměla ponětí, jakto, že Ken to tu tak dobře zná, já bych se tady ztratila! Protáhla jsem si ztuhlé končetiny, abych je zároveň i trochu prokrvila, ono polosedět na pandě celý den a noc není zrovna nejlepší poloha, ale lepší než šlapat po svých! Výhled z pandího hřbetu je stejně pořád krásný, stejně jako to tady okolo!
"Krásné místo.." Podotkla jsem a uznale pokývala hlavou. "Yoosh, tak co bude teď?" Dodala jsem, když jsem si protáhla poslední sval a zakončila ho menším zívnutím.

Teraz? no.. radil by som ti prezliecť sa do plaviek, naučíš sa chodiť na vode a zároveň si dáme menší boj na vode.. teda.. neviem či ho stihneme ešte dnes. Pokrčil som ramenami po čom som jej hodil nejakí divný klúčik.. bol taký veľký a kovový. Je od chatky... Dodal som po čom som sám išiel k vodopádu a k jazierku pri ňom.. možno sa to nezdalo ale bolo naozaj, hlboké, niekoľko metrov.. Ja som sa len zapozeral niekde do jeho dna.. bolo úplne priezračné, ako nejaká piesková azurová pláž.. no proste samý skvost.. plávali v ňom aj ryby aj keď iba menšieho kalibru. V tvári som mal naozaj divný výraz.. taký.. možno až smutný. To bolo kvôli spomienkam, spomínal som na to ako som to tu objavil, vtedy som ešte patril pod Konohu a mal som oboch rodičov.. Len som si povzdychol a vykročil som na neho.. čakal som kým príde aj Ami-chan.

Heeee?! Souboj na vodě? "Háái!" Přikývla jsem, chytila klíček a s batůžkem jsem zamířila do té chatky poblíž. Během několika málo minut jsem na sebe hodila červené dvojdílné plavky a zbytek svršků zase stočila zpátky do batohu. Pak jsem vyšla ven a klíček položila ho k věcem. Vlasy jsem si nějak svázala, aby mi jako vždy nepřekáželi, stejně bezúspěšně.
"Yosh, jsem tu!" Řekla jsem až moc aktivně a založila ruce v bok. Podívala jsem se do vody na svůj odraz a doufala, že voda nebude jako kus ledu, ale tak nebyla zima, budu doufat, že to bude v pohodě.
"Umm, ehee..etto.. Asi si na tu vodu mám stoupnout, že?" Zamumlala jsem a nevinně se podrbala ve vlasech.

Chvíľu trvalo kým sa prezliekla.. zatiaľ som sa len tak prechádzal a obzeral som si to tu. Nakoniec predsa len prišla a ja som sa otočil za jej hlasom. Uhm hai.. musíš po nej "chodiť".. pousmial som sa no následne som sa na chvíľku zamyslel. Počkaj ešte chvíľu, nezabudni na koncentráciu chakry, je to podobné ako u stromoch ale len podobné.. voda je celkovo iný materiál a je, tekutá, chodenie po vode chce o dosť viac koncentrácie než chodenie po stromoch.. to pre to že sa molekuly vody neustále pohybujú ale.. keď už si zvládla chodenie po stromoch tak by si dnes mala zvládnuť aj vodu.. Dodal som po čom som sa len zaškeril.. dúfam že vieš plávať.. prebehlo mi hlavou páč.. no páč som si nemyslel že by jej to mohlo ísť na prvý krát.

Poslouchala jsem ho a přikyvovala. "Jasně, jasně, koncentrace, to zvládnu" Neušel mi přitom ten menší škleb, co se mu usídlil na tváři. Zajímalo mě, na co asi myslí, no pak jsem jen spojila ruce k sobě, přivřela oči pomalu došla až na kraj, pode mnou se třpytila voda. Tak klidná.. Napadlo mě, když se voda nijak nehoupala, nebyla rozčeřená. Pousmála jsem se a vložila na ní první nohu. Ovšem všechno mě překvapilo, neměla jsem pevnou půdu pod nohama, noha se probořila, já začala zběsile máchat rukama kolem sebe, stačila jsem jen něco zavísknout, načež to udělalo "žbluňk" a během vteřiny jsem byla pod vodou, přičemž se voda rozstříkla do stran.
Pár doušků vody jsem se nalokala, a tak nebylo divu, že když jsem se doškrábala ke břehu, rozkašlala jsem se. Voda ze mě sršela a říkala jsem si, že mě na to nemohl nijak upozornit? Možná to udělal, ale ušlo mi to. Střelila jsem po Kenovi pohledem a pak to zkusila znovu, ovšem se stejným neúspěchem, no tentokrát jsem na ten pád byla připravená. "Tse.." Zamumlala jsem a zkusila to znovu, přece mě neskolí nějaká voda! Cítila jsem, že se mi na vodě udržela první noha. Yosh, teď ještě tu druhou. Položila jsen tam tu druhou, ovšem ta neměla koncentraci a během pár vteřin jsem skončila pod hladinou a takhle se to nesčetněkrát opakovalo.

Bože.. ide jej to horšie než.. som si myslel.. naozaj je taká ľavá na koncentráciu chakry? rozmýšľal som keď som ju pozoroval.. Ide ti to len tak ďalej !! zaškeril som sa no.. povedal som si že by trocha povzbudzovania nemuselo uškodiť.. keď som však videl tieto pokusy.. celkom som sa zdesil ako budú vyzerať prvé dni trénovania Rasenganu.. na to ju nemohlo pripraviť nič aj keď, toto bol nevyhnutný základ. Proste sa musela inštinktívne naučiť koncentrovať chakru, aby mohla chodiť po rôznych plochách ako stromy, voda, skaly a podobne. Len som si povzdychol keď znova padla do vody.. z vnútorného vrecka kimona som vytiahol lízatko a strčil som si ho do pusy.

Zaslechla jsem ho, otočila se, no v tu ránu byla koncentrace fuč a já opět žuchla do vody. Jako už poněkolikáté, stále jsem padala do vody a padala. Paráda, to už v tý vodě můžu rovnou zabydlet! Jen jsem zavrtěla hlavou, přece to nebudu vzdávat, zrovna teď! Když je trénink Rasenganu tak blízko! Znovu jsem vylezla z vody a zkoncentrovala chakru. Prosím, prosím! V duchu jsem se modlila, stoupla si tam jednou nohou a udržela se. Yosh, fajn.. Dobře, dobře.. Tak je to fajn. Zkusila jsem druhou. Držela. "Etto.. Jak daleko se mám dostat?" Zeptala jsem se Kena a snažila se neotočit, pak jsem udělala další krok, stále byla koncentrace dobrá, pak ještě jeden, ale to už se mi noha probořila níž. Ksó! Podívala jsem se před sebe, musím se dostat k tomu vodopádu. Rozeběhla jsem se k němu, s koncentrovanou chakrou v nohou, byla jsem těsně u něj, když v tom zase to otravné. "Žbluňk!" A já skončila kde jinde než.. Pod hladinou!

Ako ďaleko? môžu nastať situácie keď budeš nútená niekde uprostred mora vystúpiť z lode alebo tak.. pokrčil som ramenami.. hlavne sa neutop.. zamumlal som ešte troška vystrašene tesne pred tým než znova spadla.. tento krát som pre istotu podišiel bližšie.. naozaj som nechcel aby sa utopila.. to by ma Pili zabila no hlavne by ma zabila panda ktorá sa na nás bedlivo pozerala. Čupol som si a zapozeral som sa do vody kde pred chvíľkou spadla Ami.. zdalo sa mi že vidím odlesk jej vlasov.. vlastne som ju videl úplne jasne páč bola voda naozaj čistá.. proste bolo v pohode vidieť až na zem... pre istotu som jej podal ruku.

Doplavala jsem zase ke břehu a vyplavala nad hladinu. Zhluboka jsem lapala po ztraceném kyslíku, který mým plicím rapidně scházel. Na Kena jsem se vděčně pousmála, přijala jeho ruku a vyhoupla se zase na nohy. Pak jsem ho pustila. "Pff, tyhle nečekané pády jsou nejhorší, svatá Akademie!" Mumlala jsem si pro sebe a pak si odhrnula mokrou ofinu z čela. Vlasy se na mě lepily, přísahala bych, že bych je teď klidně nadobro ostříhala! Pak jsem se nadechla a zkusila to znovu. Teď už to vyjde, vyjde, vím to! Vkročila jsem už na znovu klidnou hladinu řeky, noha na ní držela skvěle. Dala jsem tam další a pak trochu zrychlila. Stále jsem se tam udržela. Zastavila jsem se uprostřed malého jezera a rozhlédla se. Roztáhla jsem ruce a snažila se myslí koncentrovat jen chakru do nohou. Stála jsem, vážnějsem stála. Yosh, teď nebo nikdy. Rozeběhla jsem se k tomu vodopádu, krok za krokem. Ta kontrola byla těžká, manipulace s chakrou taktéž, ale nevzdávala jsem to a konečně. Doběhla jsem k vodopádu. Úlevně jsem vydechla a k mému údivu zjistila, že ačkoliv jsem se tak úpěnlivě nesosutředila stála jsem. Úsměv na rtech se mi ještě víc rozšířil. "Já chodím po vodě Kene, chodím, běhám!" Křičela jsem a běhala po vodě jako splašená. No, ovšem pak jsem ucítila, jak se mi jedna noha probořila do vody. Hned jsem se zase začala soustředit a nevinně se usmála. "Ups, no to se stává i těm nejlepším! "Dodala jsem na svou obhajobu, pro mě to, ale bylo vítězství, stála jsem, na vodě!

Alelújáááá.. vykríkol som radostne keď to konečne zvládla.. vlastne som vyskočil na nohy a začal som poskakovať ako.. no ako debil všade naokolo.. vyzeral som ešte šťastnejšie než ona.. že sa jej to vôbec podarilo !! Nakoniec som sa aj začal smiať ako.. prišitý.. no rýchlo som to zamaskoval kašlom.. predsa len nechcel som aby sa urazila.. len som ju zavolal aby podišla späť na pevninu, kúsok od chatky sa nachádzala pahreba, momentálne tam pohorieval ohník na ktorom bol obrovský.. niečo ako hrniec, v ňom bola ryba.. došli nám zásoby no, popravde ešte nedošli ale toto bola jedna z mojich špecialít.. proste som to vedel pripraviť úplne úžasne.. po boku bola zelenina a ďalšie rôzne veci ako ryža či podobne. Sám som sa už nevedel dočkať kedy sa do toho pustíme.. heem.. snáď máš rada ryby.. poznamenal som s trocha ospravedlňujúcim výrazom na tvári.. naozaj ma to napadlo až teraz !! že ich možno nebude mať rada..

Přikývla jsem a opatrně doběhla až ke břehu. Stát na pevné zemi bylo mnohem kepší než voda, tady jsem nemusela kontrolovat každý svůj pohyb. Všimla jsem si, že se setmělo a já tu jsem jen v mokrých plavkách. Zašla jsem si k baťohu opodál, vytáhla obrovskou mikinu, bylo mi absolutně jedno, že je minimálně o dvě čísla větší a vzala si jí na sebe. Pak už mě upoutalo něco mnohem jiného, teda spíš zacítila jsem něco jiného. Aniž bych to chtěla, začaly se mi sbíhat sliny. Došla jsem až ke Kenovi a té nádherné vůni a nestačila se divit, co to všechno připravil. No, na jeho otázku rychleji zareagoval žaludek, který se hlasitě doaždoval pozornosti. "Tohle znělo, jako, že mi ryby vůbec nevadí. Popravdě sním.." Zarazila jsem se, kdybych řekla všechno, mohl by mě považovat za popelnici. "Ehm.. Ryby mám ráda.." Zamumlala jsem nakonec, kdo by odolal sushi a teplé rybě? Nakonec jsem se jen pousmála. Už je to dlouho, co jsem měla naposledy teplé jídlo!
Zatímco jsem pohledem hltala hrnec, začala jsem se tak různě vyptávat. "Od kdy ty umíš vařit?" Zakřenila jsem se a pozorovala mistra při práci!

Len som sa pousmial.. hm.. inak povedané zješ všetko hej? tak to mi to uľahčuješ.. aspoň sa ťa na každý obed či večeru nemusím pýtať či to máš alebo.. nemáš rada.. zakřenil som sa a následne som si trocha zívol. Zobral som z batohu ktorý som stihol doniesť až sem dve misky, naberačku a paličky. do oboch misiek som kopcovito nabral ryžu zo zeleninou, aj s paličkami som jednu z misiek podal Ami-chan.. následne som len zobral veľký plochý kameň, bol úplne čistý no aj tak slúžil v podstate ako provizórny tanier, teda mal slúžiť, Obratne som celú rybu vyložil z pekáča priamo na tento kameň, neušlo mi ani jediné zrnko ryže ktorej v pekáči ostalo ešte honosne. Následne som ten kameň položil medzi mňa a Ami-chan, oćividne sa to malo jesť priamo z neho. Hm.. tak Itadakimasu.. snáď ti bude chutiť.. Pousmial som sa a sám som si s paličkami odobral časť rybieho mäsa.. bola vypražená a opečená naozaj dobre, doslova sa rozplývala na jazyku a dostať sa s paličkami cez brchnú vrstvu mäsa nebol vôbec problém.

Umm.. "Arigatoo! Itadakimasu!" Zamumlala jsem a celý postup, stejně jako to udělal on napodobila. Pak jsem poprvé ochutnala, bylo to.. Naprosto jedinečné! "Skvělé.." Zamumlala jsem opět a pak už v tichosti jedla, nechtěla jsem si kazit chvíli tohohle nádherného okamžiku jen jídlo a já.. xD Noo, jakmile to však celé bylo prázdné a já nacpaná k prasknutí, taky nebylo divu, když jsem to do sebe doslovala nahltala, no spíš hodila. Zřejmě Ken nebyltak rychlý ale já to nevnímala, plácla jsem sebou zády do trávy za mnou. A jak jsem tak pozorovala to nebe, sama jsem se prostě znenadání rozesmálo, když ě to přešlo, pootočila jsem hlavu na Kena. "Yosh, co budeme dělat.. Zítra?" Dodala jsem, chodit p ovodě jsem už uměla. "...ten boj?" Vyšlo ze mě posléze a já se znovu pousmála, přetočla hlavu zpátky a pozorovala oblohu.

Jedol som rozhodne pomalšie než ona, vlastne stihla zbaštiť toľko že.. som proste len pozeral.. ako sa to do nej všetko zmestilo.. keď som si zobral že ona mohla zjesť úplne všetko !! a nepribrať tak som sa proste musel zasmiať.. ja som dojedol zbytky ryže ktoré ešte ostali v panvici a docela mi to stačilo. Neroztiahol som sa tak úplne ako Ami-chan.. len som sa rukami zaprel o zem za sebou a poriadne som si zívol.. Zajtra?.. hm.. asi ten boj.. ale.. dnes budem naozaj dlho spať.. páč.. som celú noc pochodoval.. mohla by si ma prosím.. eetoo nezobudiť? zaškeril som sa veselo a následne som si znova povzdychol.. potom by sme mohli zájsť aj do mesta, niečo kúpiť.. alebo si dať proste len voľno.. nie je dobré každý deň trénovať do zbláznenia.. šepol som znova do ticha a pohľad sa mi tento krát zastavil na jednom súhvezdí.

"Budiť tě? To by mě ani ve snu nenapadlo.." V pomyslném deníčku jsem si ten nápad škrtla a jen se umála. "Hmm.. Hmm.. Asi máš pravdu, ale i tak to pak chcii umět, co nejdřív. Až budu tak silná jako Ferii a ostatní..!" Zamumlala jsem odhodlaně a tak trochu i zasněně, no pak se usmála. "Hmm, město, žádné jiné kromě Konohy jsem neviděla, bude velké, malé.. Vesnička nebo.. Nebo tak?" Mluvila jsem bez ustání, říkala svoje myšlenky nahlas, bez rozmyslu. Jako kdyby to vadilo, Kenovi zřejmě ne, pokud teda neusnul!

Počúval som ju.. síce sa mi trocha zatvárali oči no hovoril som si, že je to lepšie ako "vtedy" keď som sa v podstate túlal sám. Hm.. myslím že navštívime nejaké väčšie mesto, no tu v zemi ohňa, za hranice ťa zatiaľ moc vláčiť nechcem.. trvalo by to dlho a boh vie.. ako by to dopadlo.. Odpovedal som jej trocha ospalím hlasom.. no.. každopádne, často tu v noci prší, mali by sme sa presunúť do chaty.. zamumlal som po čom som sa len.. tak neochotne postavil. Zobral som batoh ktorý som mal pri sebe a rozišiel som sa tam, vlastne som ešte musel pridať do takého.. ehm "generátora" chakru ktorá ju formovala na elektrinu.. takže sme mali "svetlo".. aj keď len malú žiarovnku ktorá blikala.. Celá chatka vyzerala tak jednoducho.. vlastne to bola iba jedna miestnosť no vyzerala celkom útulne.. boli tam nejaké madrace, pochopiteľne aj chladnička a kuchynský pult ktorý bol od "obývacej" časti izby oddelený poličkami.. tiež tu bola jedna veľká skryňa v ktorej boli rozličné veci.. ja som batoh hodil vo vnútri ku vchodu.. následne som sa len zvalil na madrac niekde pri okraji kuchynskej linky.. zatiaľ som ešte nespal.

Heem.. Jen neochotně jsem vstala, zvykla jsem si na to spát venku, bylo tam hezky. Nakonec jsem jen vstala kývala cestou hlavou. Pak jsem došla dovnitř, porozhlédla jsem se a našla si i já volnou madraci. Z batohu jsem ještě vytáhla deku, a pak se s ní přikryla. Klesla jsem zpátky na madraci. "Dobrou.." Stačila jsem ještě říct, než jsem během pár vteřin usnula, netušila jsem, jestli mě slyšel, snad ano. I já byla z dnešní koncentrace, koncentrace a koncentrace celkem unavená a to jsem netušila, že to nebylo to nejhorší.

Ráno som pochopiteľne stále spal, spal a spal a spal.. vlastne som dospával celý predchádzajúci večer a tak som sa zobudil až o dosť neskôr.. celkom ma prekvapilo, keď som ešte počul ako Ami chrní.. Porozhliadal som sa naokolo a trocha zmäteným pohľadom som rozmýšľal kde to vlastne som.. nakoniec som si spomenul a po tvári sa mi roztiahol taký úškrn.. znova som sa zvalil na matrac.. nespal som. Môj pohľad bol nasmerovaný niekam hore a dalo sa povedať že relaxujem.. ožíval som si každú chvíľku toho ticha a pokoja.. a ticha a oddychu ! .. proste to boli veci ktoré som vedel sem tam oceniť.. no teraz rozhodne nastala tá situácia.

Probudila jsem se a porozhlédla jsem se. Vstala jsem a pořádně se protáhla, promnula si oči a prohrábla střapaté vlasy, trčící na všechny strany. Usmála jsem se, sama si začala něco broukat, no nakonec jsem se chtěla tiše vypotácet z chatky, ale zdálo se, že Ken je vzhůru. To jsem spala tak dlouho?!
"Ehm, dobré-" Zarazila jsem se a pak se nevinně podrbala ve vlasech. "Ehm.. Dobrý večer?" Nadhodila jsem tak trochu zmateně. Nemohla jsem spát celé dva dny! Sama sobě jsem to rozmlouvala, vždyť obvykle jsem ranní ptáče.. Noo.. -obvykle-.

Hem.. Ami-chan? to už si hore?.. spýtal som sa trocha prekvapene Ami-chan.. pri čom som na ňu uprel tie svoje oči.. ktoré mali tento krát taký zlatý až jantárový odlesk. Uhm.. dobrý večer dobrý večer.. zasmial som sa a pomaly.. ale isto som prešiel do sedu.. poriadne som si zívol a zvedavo som si ju premerial.. chce sa ti bojovať ešte.. hum dnes? spýtal som sa s takým desivým úsmevom na tvári.. očividne by ju pri kladnej odpovedi nečakalo nič, ale nič dobrého.. možno poućného ale rozhodne nie dobrého.