Ostatné lesy

First topic message reminder :

Nielen Nara klan má les, preto bol vytvorený tento topic, ktorý je venovaný všetkým nemenovaným lesom v zemi Ohňa.

Toľko radosti s jedného rámenu.. no čo, život si človek musí vedieť užívať.. radovať sa z maličkostí.. Rozmýšľal som stále s rovnakým úsmevom na tvári a pomaly som kráčal ďalej. Išli sme už však iba chvíľku, bola naozaj hlboká noc a tak bola väčšina stánkov zavretá no narazili sme na jeden ktorý bol ešte otvorený. Posadil som sa za pult a zobral som si ponuku, bola celkom jednoduchá no aj tak, koho by nepotešil či už obyčajný rámen?.. Nakoniec som si objednal rámen s veeľkou porciou mäsa a čakal som kým mi ho prinesú.

Konečně jsme našli nějaký ten stánek, vešla jsem dovnitř a jak mi ten rámen zvedl náladu! Jeden obyčejný jsem si objednala a s širokým úsměvem a hlasitým "Itadakimasu!!" se pustila do jídla. Jedli jsme mlčky, neměla jsem při téhle svátosti ani čas mluvit, no řekněte komu by tohle nechutnalo?!
Trvalo to několik dlouhých minut, než jsem odložila hůlky stranou a prázdnou misku odšoupla dál. Kupodivu jsem byla celkem plná, propalovala jsem pohledem strop, Kena jsem u jídla rušit nechtěla.
Zase jsem přemýšelala.. Nad.. Umm.. Všemi nepodstatnými fakty!

Ja som jedol takým pomalým tempom, vlastne som sa pár krát našiel ako na Amine tempo civím s otvorenými ústami a sústom len pár centimetrov od nich. Rámen mi pochopiteĺne chutil, ako vždy.. po dojedení ktoré mi trvalo podstatne dlhšie než Ami, sa mi na tvári roztiahol široký úškrn, zaplatil som za našu večeru po čom som sa len oprel lakťami o stôl a pohľad som znova hodil po nej. Hem, myslím že by sme mohli ísť spať, za pár hodín svitá a .. spánok ti len prospeje.. človek nemôže stále len trénovať. Povedal som jej smerom a len som čakal na to, ako zareaguje.

yšlenkami jsem se zase vrátila na tenhle svět a otočila se na něj. "Heem spánek?" Zeptala jsem se tak nevinně a usmála se. Cítila jsem se unaveně a dnesak toho bylo dost. I na mou hypaeaktivitu až příliš. "Haai, ale zítra mám už poslední den, takže spánek je nna pár hodin!" Dodala jsem a usmála se. Pak jsem vstala, nohy jsem mělajako z olova, no taky když si půl hodiny někde vysedáváte, jasně, že vám přijdou těžké! Vyšla jsem ze stnku ven, vážně muselo být hodně pozdě. Zívla jsem si a protáhla sei. Neměla jsem ponětí kudy a kam jít, prostě jsem jen potom šla za Kenem. "Ken-kun?" Zeptala jsem se ho po chvilce tak nějak ospale a promnula si oči. "Umm.. Arigato!" Dodala jsem potom už s úsměvem a založila ruce za hlavou.

No.. som si istý že to zvládneš.. zaškeril som sa a následne som sa postavil aj ja. Vyšiel som zo stánku a nakoniec som skončil, aj tak ako prvý. Páč asi nevedela kde sme sa ubytovali. Po ceste ma len oslovila a tak som sa na ňu spýtavo pozrel. Keď mi poďakovala tak som sa znova pousmial a len som pokýval hlavou. Ruky som založil do vrecka a pokračoval som až do hotelu. Nakoniec sme tam aj prišli, na recepcii som si vzal kľúčiky od izby a o chvíľku som už stál vo dverách do apartmá.. vstúpil som dovnútra, poriadne som si zívol a ponaťahoval som sa.. vlastne som nemal energiu už absolútne na nič, tak maximálne na zvalenie sa na madrac čo som aj urobil !.. Oyasumi nasaaai.. kraśne sny !.. zamumlal som po čom.. som bol do pár sekúnd tuhý, teda.. doslova som zaspal ako.. ako malý !

"Oyasumi--" Pousmála jsem se. Hmmm.. A že já spím tvrdě! Zakroutila jsem pobaveně hlavou a pak tak nějak po chvíli následovala jeho příkladu. I mě dneska energie došla a to jsem toho zase tolik nedělala. Jen povalila pár kil, udělala několika obličejům novou fasádu, ale jinak klidný večer!
Podívala jsem se z okna, zvláštní, jak začínalo svítat a já teprve jdu spát. Už jen zítřek..Nebo snad dnešek? Jen jsem se usmála, složila ruce za hlavu a po chvíli taky během pár sekund usnula.

Ráno som vstal skoro.. doslova som sa z izby vyparil.. bolo to kvôli môjmu vlastnému tréningu.. vrátil som sa až o niekoľko hodín keď začalo svitať.. Všimol som si že Ami-chan ešte spí no. nemienil som ju tak nechať !.. prišiel som k nej a len som s ňou začal mixlovať Ami-chaaaan !!! dnes je posledný deeeň !!.. zakričal som s takým obrovským úškrnom na tvári. Až takým, fanatickým. Bolo vidieť že som úplne nedočkavý, kto vie prečo.. veril som že to dnes dokončí no hlavne som jej chcel ukázať, že som ja dokončil Oodama Rasengan !

Heee?! Útok?! V hlavě se mi rozezněl poplašný zvonek. Jen nerada jsem otevřela oči a zamžourala do tváře Kena, dalo se říct, že jsem byla ospalá a tohle bylo mnohem horší než studená sprcha! "Ještě pět min-" Chtěla jsem znovu usnout, no jeho křik mě totálně vyděsil a až nepřirozeně probral. "To-to už?! NANI?!" Chvíli mi trvalo, než jsem z pomatených myšlenek dala dohromady jednu souvislovu větu. Promnula jsem si oči a prohrábla vlasy. Ken byl dneska nějak moc aktivní! Určitě za tím něco bylo!"Hai, já už vstávám, už vstávám!" Dodala jsem přesvědčivě a usmála se. "Není ti něco?! Jsi v pořádku?!" Dodala jsem hned potom, vždyť ten kluk doslova zářil, neměl úpal?! Dala jsem mu pro jistotu ruku na čelo, no hned jí stáhla, zatím bylo něco jiného než horečka!

Mehehee.. musíš vstávať.. dnes máš posledný deň na ovládnutie prvého stupňu tréningu s Rasenganom.. zaškeril som sa a len som prikývol.. samozrejme som v poriadku.. len som hrozne happy !! konečne som sa doučil Oodama rasengan.. heeeh.. zaškeril som sa znova a konečne som ju pustil.. tak josh !! ideš ? trénovať ?..spýtal som sa znova s takým príliš hyperaktívnym spôsobom..

Jen jsem ho nestačila poslouchat a to jsem si myslela, že já jsem hyperaktivní! No nakonec jsem teda vyskočila na nohy, popadla ze židle do ruky mikinu a zakřenila se. "Haaai! Jdeme! Už to skoro mám tu první část, bude to snadné!" Dodala jsem a znovu se usmála, pak jsem se na něj otočila. "Fakt, načuil ses Oodama Rasengan?! Heeem.. Ukážeš mi ho, že?" Dodala jsem a podívala se na něj takovým prosebným způsobem! Kdyby řekl, že mi ho neukáže připravovala jsem si několik dalších přesvědčovacích technik, jen doufala, že tenhle pohled zabere!

Heh.. ukážem.. ale až vonku, tu je to celkom nebezpečné.. zaškeril som sa po čom som len doslova vybehol z ubytovne.. teda hotela. Mieril som niekam za neho, páč bol blízko malý lesík.. vôbec som sa neobzeral a išiel som tak troška rýchlejším tempom.. očividne som bol proste úplne neskutočne šťastný z toho, že sa mi to konečne podarilo.. predsa len, trénoval som ho niekoľko mesiacov.

Několikrát jsem ho dobíhala. Až jsme teda konečně dorazili na nějaké volné prostranství, mimo město zřejmě. "Umm.. Teď mě tak zaráží. Naučil ses ho dřív než já Rasengan!" Něco v tom smyslu jsem zabručela a založila ruce na hrudi. "Hmm, takže tenhle plán mi nevyšel.." Broukla jsem znovu a chvíli mlčela. "Ale! To neznamená, že se nebudu snažit být dál lepší! Budu lepší!" Dodala jsem potom a zakřenila se už jako obvykle. Zkontrolovala jsem, jestli mám svůl balónek někde u sebe. Pak jsem pozorovala Kena, zřejmě tu techniku brzo zkusí.

Hm.. jasan, budeš silnejšia.. heh.. vrátiš sa do Konohy zo schopnosťami shinobiho na úplne inej úrovni, než si odišla.. zaškeril som sa no len som tak víťazoslávne natrčil ruku.. Tak.. idem na to.. šepol som až takým fanatickým hlasom, tvár sa mi skrivila do takého úškrnu a ja som v momente zatvoril oči. V ruke sa mi začal vytvárať Rasengan, po chvíľke som mal v ruke bezchybný útvar ktorý pripomínal nejakú vírivú sféru.. nakoniec sa však začal zväčšovať, stáel rýchlejšie a rýchlejšie až bol natoľko veľký že by dokázal zabrať väčší balvan. Oodama Rasengan ! skríkol som a následne som ho len zodvihol do vzduchu.. bol naozaj impozantný.. aspoň mi to tak prišlo.

"Hai.." Přitakala jsem s úsměvem no pak ho s nakloněnou hlavou pozorovala. Tu rotující obrovskou! koulí chakry v ruce. "Ehm.." Víc jsem ze sebe nestačila vysoukat. Bylo to impozantní, ale tak velké! Určitě až to hodí nebo s tím udeří, prostě cokoliv udělá způsobí to kráter jak.. "Sugoi!" Vypískla jsem, musela to být vážně těžká technika.

Heh.. zaškeril som sa a následne som nechal Oodama rasengan zmiznúť.. toľko ku mne Ami-chan.. teraz ty, myslím že by si už mohla, vedieť ako svojou chakrou pretrhnúť ten balón.. ďalšia časť tréningu už aká ľahká nebude. Dodal som a veselo som sa usmial, založil som ruky na hruď a pozorne som ju pozoroval, predsa len bol som zvedavý, ako jej to pôjde. Či už nejak pokročila alebo je to stále na tom istom bode.

"Já? No.." Povzdechla jsem si a nakonec jen přikývla. "Haaai, zkusím to!" Pousmála jsem se. Nastavila balónek před sebe a koncentrovala chakru doprostřed ruky. Po chvilce voda v balónku začala vířit, bublat. Tlačila na gumu, ta se napínala k prasknutí, ovšem voda tam vířila jen jedním směrem. Ne, to je špatně! Soustředila jsem se a rozvířila jí všemi strany. Víc chakry, víc.. Voda stále vířila, už jsem to chtěla vzdát, když v tom mi balónek praskl přímo před obličejem. Voda mi vyprskla na obličej, ale to mi bylo jedno. Byla jsem zadýchaná, ale to mi taky nevadilo. "Já..Já.." Otočila jsem se na Kena a chtěla ho samou radostí obejmout, naštěst jsem se však těsně před ním zarazila a radostně si pro změnu začala poskakovat. "Héém, dokázala jsem to, dokázala!" Křičela jsem a byla šťastná.