Mizukageho Budova

Daichi Ookami

,, Tak to by asi bolo všetko Lord Mizukage." po dlhšej dobe sa ozval Daichi a jemne postrkol Kohaku von z pracovne pričom za sebou zavrel dvere.,, To od teba bolo fakt hnusné. Mohlo ťa aspoň napadnúť, že stojím za tebou a nie rovno zapotiť takú blbosť." zasmial sa a poriadne sa natiahol.,, Ale už si to hádam zapamätáš, ak to prežiješ." dodal s úsmevom.

Zrudla jsem a podívala se na něj.
Ee, gomenasai, gomenasai, já etó... byla jsem z chování těch dvou pomalu na prášky. Pak jsem uslyšela tu poslední větu.
Uááá co s tím pořád mají? Kam jsem se to dostala? Maminko, pomoc!... Eh, té to radši říkat nebudu... zabila by mě předem.

Daichi Ookami

,, Dúfam, že na misii sa tak nezakoktáš inak si toho asi veľmi nepokecáme." dodal pokojne a otočil sa smerom k východu.,, No šup šup mŕtvolka, pred smrťou toho musíš stihnúť ešte veeeeeeľa." zasmial sa a kráčal k východu.,, Že mňa toto nikdy, ale fakt, že nikdy neprestane baviť." pousmial sa v duchu.

Ááá, že já nešla radši s tí úchylem!
Byla jsem tak nervózní, že byl div, že si nekoušu nehty. Rychle jsem šla za ním, ale měla jsem docela dost nahnáno.
Ehé, kdy půjdeme na misi?
Opatrně jsem po něm střelila pohledem.

Ááá, že já nešla radši s tí úchylem!
Byla jsem tak nervózní, že byl div, že si nekoušu nehty. Rychle jsem šla za ním, ale měla jsem docela dost nahnáno.
Ehé, kdy půjdeme na misi?
Opatrně jsem po něm střelila pohledem.

Daichi Ookami

,, Ahaaa prcku ty ešte nevieš ako to u nás chodí." pousmial sa Daichi.,, Minimum informácii, maimum sily a hlavne to, že misia začína v momente keď ti ju Lord Mizukage zadá." oboznámil ju.,, Sakra, že ja dostanem len prckov pod ruky a nie niekoho staršieho." povzdychol si v duchu.,, Ale neboj cestou z vesnice si stihneš kúpiť ešte jeden pár ponožiek a možno nejaké tie maľovátka, nech nežerem." zasmial sa nakoniec.

Jeho chování na mě působilo opravdu hrozně. Ikdyž to možná byl účel a vzbuzovalo to respekt, tak jsem neměla daleko do nervového zhroucení.
Bože, slibuju ti, že jestli to přežiju budu už dokonce života poslouchat maminku! Ano, stanu se tou kuchařkou, kterou ze mě vždy chtěla mít a každý den budu obětovat!
Měla jsem pocit, že bych si potřebovala koupit spíš náhradní spodní prádlo. Jen jedno mi pořád vrtalo hlavou.
Ehm... Daichi-san... jak ty nukeniny najdeme?
Měla jsem pocit, že bych se už neměla ptát, protože bych se mohla moc dozvědět, jenže to prostě nešlo.

Daichi Ookami

,, Ako ich nájdeme?" zaskočil sa touto otázkou.,, Tak toto nie je otázka pre mňa ale pre teba." podotkol.,, Ja som tu len ako dozor ktorý má zabezpečiť prežitie tvojej existencie v najťažších prípadoch. Ale to kde nájsť Nukeninov je jedna z tvojich úloh ktoré by som nerad bral. Predsa len videl som iskru šťastia v tvojich očiach keď si sa to dozvedela." zasmial sa pokojne.

Podívala jsem se na něj s výrazem, který neměl daleko k čistému zděšení.
Jiskru štěstí? Jiskru štěstí?! To si asi spletl s posledním zábleskem naděje. Jak to mám jako pro Krista udělat? Vyjít z Kiri a začít řvát "Haló, není tu náhodou nějaký nukenin? Nebo se vznést nad okolí, abych byla odevšud krásně vidět?
Svěsila jsem hlavu. Pomalu se mi ale vkrádal do hlavy nápad. Kamikatze nápad, ale přece jenom se zdálo, že by mohl mít větší procento úspěšnosti, nežli ty ostatní.
A vy, vy tu jste tedy jenom, kdyby jsem něco hodně pokazila?

Daichi Ookami

,, Nooooo asi si budeme vysvetliť pár vecí na začiatok keďže môže dôjsť k nedorozumeniu." prehovoril Daichi náhle.,, Bez masky som mimo služby takže to znamená, že vtedy som znesiteľný. Aj člen ANBU sa musí nejako ventilovať, takže pokiaľ prcku nezostarneš o pár rokov, nevyrastieš o pár centimetrov a hlavne pokiaľ nenaplníš to tričko niečim mužskému oku príťažlivým. Tak pochybujem, že zo mňa niečo vypáčiš nehovoriac o službe naviac. To by ani tanec nevyriešil." zasmeje sa a zhlboka nadýchne.,, A na druhej strane keď bude misia a ja budem nútený si tú masku predsa len nasadiť tak nastane taká situácia, že pokiaľ nebudeš skutočne medzi životom a smrťou. Tak ti prídem pomôcť až vtedy keď už budeš vidieť svetlo na konci." dokončil.,, Nejaké otázky?" opýtal sa s úsmevom.

Jestli by někdo tvrdil, že jsem do té chvíle byla bledá musel by po tom, co se podíval na můj obličej svůj předchozí názor důkladně přehodnotit.
Ksó. Oni to vážně všechno myslí vážně.
Vyhasínající naděje právě zhasla. Jen jsem zavrtěla hlavou. Takže jsem to měla zpečetěné - 16-tin se nedožiju, buďto umřu při té misi a nebo mě zabije máma až se o ní dozví.
Jak může říkat takové věci a přitom se ještě usmívat?
Připadalo mi zhola nemožné, aby ten úsměv byl pravý. To bylo ale vážně to poslední, co mě tížilo. Šouravým krokem jsem se vydala dál.
Asi by jsme měli jít. Jestli se tam mám zabít, tak mě pět minut vážně nezachrání.

Daichi Ookami

,, Ooooo prckovi zmizol úsmev a nadšenie z tváre čo?" pousmial sa Daichi.,, Stál som stovkykrát zoči voči smrti a raz sa smrť pozrela rovno do očí mne. O smrti toho viem teda viac." prehovoril vážne.,, A vzhľadom na to, že mojou misiou je udržať ťa pri živote môžem ti garantovať, že som doteraz splnil každú misiu na 100%. Takže hádam som ťa nevystrašil prcku." zasmial sa opätovne a rozstrapatil jej vlasy.,, Tak ale staršiu zverenkyňu mi mohli dať, nesťažoval by som sa." napadlo mu v duchu a ďalej kráčal.

Héém? Já jsem měla někdy na tváři nadšený výraz?
Nechápavě jsem se na něj podívala. Jeho myšlení se vyskytovalo někde úplně mimo moje chápání. Nejspíš by vyšlo skoro nastejno, kdyby na mě mluvil řečí vymřelého kmene Hula-hula. Ikdyž, to by mi vlastně nemohl nahnat takový strach.
Á ksakru. Mám najít někde nukeniny, kteří chtějí zaútočit na vesnici. Tak any nepoznali, že je někdo sleduje. A zlikvidovat. Humpf. A ještě k tomu netuším, jak to udělám, nedá se nic dělat.
Na Daichiho řeč jsem nereagovala, jenjsem si urovnala rozcuchané vlasy a vydala se k bráně.
Cestou snad na něco příjdu.
(přesun)

Toshio Yuki

,, Tak a je načase ísť si pre informácie." povzdychol si Toshio a zavrel zložku papierov ktorú mal práve v rukách a odlažil ju pekne na kopu k ostatným. Hneď sa postavil a poriadne natiahol.,, Tak táto nuda mi chýbať teda rozhodne nebude aj keď. Má to svoje čaro, hlavne to kreslo." dodal potichu a odišiel z miestnosti preč.

Kasumi Momochi

Pomalým krokem jsem prochazela chodbami mizukageho budovy a neubranila se lehkemu usklebku. "Sedm let.Neverila bych, ze je to tak dlouho, co jsem tudy prochazela. Jiste bude mit spoustu otazek. Treba kde jsem byla. Och, jak se tesim na ten jeho vyraz, az mu reknu, ze jen par stovek metru od jeho budovy...". Zastavila jsem se pred kancelari kageho a naposledy si prohrabla vlasy, vubec jsem nechtela pusobit formalne. Poté jsem zaklepala a vyckávala.

Toshio Yuki

Už pomaly prechádzal chodbou keď začul, že na jeho dvere niekto klope a tak sa zastavil pričom sa otočil na päte. Rozmýšľal či sa vrátiť. Tým by musel prerušiť svoje voľno a vrátiť sa do práce.,, Ach jaj." povzdychol si a pristúpil odzadu k dievčine.,, Zháňaš niekoho prcku?" spýtal sa potichu zo zvedavosti.

Kasumi Momochi

Prudce jsem se otočila a podivala se tomu muzi do oci. Vlastne jsem se o to jen pokusila, neb v miste, kde bych ocekavala oci, mel krk. Nastvane jsem se usklibla a zvedla tedy zrak. "Nerikej mi prcku. A hledam Kageho, i kdyz nevim, co je ti do toho." odsekla jsem a znovu si ho premerila pohledem. Byl divny. Vysoky, bile vlasy, malokdy nekoho takového potkate.

Toshio Yuki

,, Oooo aká odmeraná." pousmial sa spokojne.,, Keď raz budeš veľká potom budeš môcť pyskovať Mizukagemu ale zatiaľ radšej provokuj len senseia pretože nemáš vek na to aby si sa mohla zaťahovať s Mizukagem." dodal pokojne a rozcuchal jej vlasy.,, No tak čo potrebuješ?" opýtal sa jej znova a čakal na jej reakciu.

Kasumi Momochi

"Tohle je Mizukage ?" napadlo me ustepacne a rychle jsem se skrcila a ustoupila vzad. Nepocitala jsem s tim, ze by ho ma rychlsot nijak oslinila, ale prinejmensim prekvapit by ho mohla. Kdyz jsem se narovnala, rukou jsem se pokusila si marne upravit vlasy do minulého vzhledu. "Takze, ty si mizukage ? Spousta veci se zmenila, jak tak vidim. Minulý kazekage vypadal jinak. O hodne jinak. Ale... prisla jsem se nahlasit. Rada bych do nejakého týmu. Akademie jsem vysla pred sedmi lety..." dodala jsem medovým hlaskem a neubranila se usklebku.

Toshio Yuki

,, Nie ty si Mizukage, ale vy ste Mizukage." opravil ju hneď na začiatok.,, Tak ja viem, prirodzene som krajší a neodolatelnejší ako minulý Mizukage." prikývol.,, V tom máš teda pravdu.ô" doplnil.,, Takže nabudúce si daj pozor do koho skáčeš. Pokiaľ ide o sensei dostav sa na námestie on si ťa nájde a umuč..... začne s tvojím tréningom." opravil sa včas.

Kasumi Momochi

"Idiot" napadlo me hned. "No, presne to nejste, ale nebudu ti" nasadila nevinnou devcatkovskou tvar "brat iluze" dokoncila vetu a jeji skodolibý usmev se jeste roztahl. "Na nemesti ? Fajn, pak tedy pujdu." pokrcila rameny a prosmykla se kolem nej. Pri odchodu mirne vrtela boku a zvedla ruku na znak rozlouceni. Bez respektu.

Toshio Yuki

,, Ale prcku riadne si ty drzá." usmial sa Toshio keď zbadal ako okolo neho prekĺzla.,, Aká malá taká drzá." zasmial sa.,, Boh chráň keď sa tá stane stane jouninom, to bude sranda." napadlo mu v duchu a keď zbadal ako mu zakývla v momente jej odkýval a celú chodbu a schody pokryl ľad.,, Ups." zašepkal a radšej sa vrátil do kancelárie.

Kasumi Momochi

Nastesti jsem sla u steny, a tak ve chvili, kdy se vse promenilo led, jsem se rychle chytla zdi. I tak jsem skoncila v polodrepu. Nastvane jsem se zamracila a ze zad si vytahla jeden z mecu. Zabodavajic ho do zeme jako hul, a pridrzivajíc se zdi, jsem se vydala pryc. Doufala jsem, ze mizukageho uz dlouho neuvidim.