Mizukageho Budova

Toshio Yuki

Toshio zodvihol pohľad a zbadal niekoho kto vstúpil a postavil sa tesne pred jeho stôl. Prezrel si ho od zhora dole. Pomaličky zodvihol ruku a prstom ukázal na dvere.,, Takže teraz pôjdeš za tie dvere, zatvoríš ich a pozormýšľaš kde si urobil chybu." odpovedal pokojne.,, Môžeš ju napraviť a skúsiť to znova." doplnil a potom jeho pohľad opäť skĺzol k papierom ktoré sa v nekonečnom rade kopili na stole.

Hmm se vší úctou. Nemyslím si, že to bude nutné. Navrhuji tvářit se, že jsem klepal a vy jste mi dovolil vstoupit. Já už jsem myslím všechno co jsem měl na srdci řekl a pokud nemáte nic k doplnění nebo nějaké otázky, můžu klidně zase jít...
Můj pohled i obličej vypadal pořád stejně jako v minulém postu...

Toshio Yuki

Toshio úplne ignoroval každé jeho slovo ako keby tam ani vôbec nebol. Namiesto toho pohľadom civel do formulárov a papierov ktoré mal vyplniť. Jemným pohybom ruky listoval stranami a sledoval len kľúčové momenty a záhlavie papierov aby mal aspoň prehľad čo vôbec čítal.

Ok, ať je po vašem...
Řekl jsem neutrálním hlasem a následně odešel ke dveřím, které jsem za sebou zavřel a znovu zaklepal...
V hlase, v postoji ani v mimice nebylo možné vyčíst žádné emoce...

Toshio Yuki

,,No vidíš, že to ide keď sa chce." zašepkal potichu keď chalan ktorý stál pred ním odišiel za dvere a v tom začul opätovné klopanie.,, Ešte zopárkrát a aj si ich vychovám." napadlo mu a bez zdvihnutia pohľadu opäť prehovoril.,, Vstúpte." ozvalo sa miestnosťou no centrom jeho pozornosti boli papiere na stole.

Sebejistě jsem vstoupil dovnitř...
Došel jsem ke stolu a slabě si odkašlal...
Zdravím. Sice jsem to už jednou říkal, ale zopakuji to. Nejsem zrovna moc na formality, tudíž to vezmu stručně abych nekradl cenný čas vám a vy zase mě. Jsem Toshiro Fuguki, vracím se po sedmi letech, které jsem strávil na cestách po světě, zpět do Kiri. Mé výsledky z akademie a další informace naleznete v mé složce...
Celou dobu jsem se mu díval bystrým pohledem přímo do očí a ani jsem nemrkal. V mém výrazu nebylo znát žádných emocí...

Toshio Yuki

,, V tom prípade je to všetko čo od teba potrebujem vedieť." prehovoril.,, Zložku s tvojimi informáciami si nájdem v zozname a pokiaľ chceš byť informovaný a tvojom zaradení do týmu. Tak sa pozri na dvere malo by to tam byť vyvesené aj s menami tvojich kolegov a menom sensei. To je všetko, môžeš ísť." dopovedal.

S klidným výrazem jsem se na něho podíval...
Hai, ten seznam jsem již viděl před vstupem do vaší kanceláře Sensei: Renji Hōzuki/Študenti: Sirane, Toshiro Fuguki, Utake Kohaku. Rád bych se ještě zeptal jestli mi můžete o mém novém sensei prozradit něco víc. Případně i mých spolužácích. Ano, mohu to nechat na seznamovací setkání, ale rád jsem připraven na všechny možné situace a vždy si o cíli mise nebo i čehokoli jiné zjistím co nejvíc informací, které poté mohou výrazně ovlivnit výsledek zadaného úkolu...
Mluvil jsem zdvořilým hlasem, ale stále v něm nebyly žádné emoce...

Toshio Yuki

,, Ako Mizukage mám prísny zákaz poskytovať informácie o nejakej osobe tretej osobe v rámci utajenia." odrecitoval Toshio a zhlboka sa nadýchol.,, Ale vzhľadom k tomu, že vo funkcii som veľmi krátko nestihol som sa zoznámiť so všetkými geninmi a jouninmi takže ti nedokážem odpovedať na tvoju otázku o informáciach o tvojom senseiovi alebo spoluštudentov." dokončil pokojne.

Trochu jsem se uklonil...
No i tak vám děkuji. Pokud by jste měl nějaké otázky, tak jsem kdykoli k dispozici. Za těch 7 let ve světě jsem ovládl několik desítek jazyků a dialektů a mám mnoho dalších znalosti včetně velmi početných kontaktů všude po světe...
Pomalu jsem couval od stolu a nakonec jsem se vydal ke dveřím a zamířil z budovy pryč... (přesun)

Pomaly postupoval po širokej ceste ktorá viedla k veľkej budove na okraji Kiri.Rukou otvoril dvere a pomaly kráčal ku okrúhlemu schodisku.Poobzeral sa a stúpal po schodoch vyššie a vyššie.Obzrel sa a znovu pokračoval.Pri konci schodov sa uchopil za zábradlie zachytené na stene.Prešiel k veľkým dverám.Zaklopal a čakal kto sa ozve.

Toshio Yuki

Už pomaly zaspával pri tom monotónnom a opakovanom otáčaní bezduchým a nezaujímavých strán. Keď ho v tom momente prebudilo klopanie na dvere. Lenivo odvihol pohľad a nasmeroval ho priamo na dvere na ktoré nejakú tú chvíľu civel.,, Vstúpte." prehovoril a pohľadom sa opätovne vrátil k papierom.

Pomaly siahne na kľučku a zatiahne ju dole.Dvere sa otvoria a on ich otlačí rukou.Vojde do miestnosti kde sedel Mizukage za stolom na ktorom bolo priveľa papierov.Pozrie sa do okna a potom na mizukageho.Prisúpil k stolu a povedal: "Dobrý deň.Prepáčte že vyrušujem ale chcel som sa spýtať do akého týmu patrím." Spýta sa a posadí sa na stoličku pred stolom.Pohľadom zablúdil do mizukageho papierov.

Toshio Yuki

,,Nespomínam si žeby som ti povedal aby si sa posadil na stoličku a už vôbec nie aby si pohľadom prechádzal po mojich papieroch." prehovoril potichu pokojne Toshio a zhlboka sa nadýchol.,, Pokiaľ ide o zaradenie do tímu." dodal pokojne.,, Papier s rozdelením do tímov je na vonkajšej strane dverí vyvesený takže keď odtiaľto budeš odcházať môžeš si to prekontrolovať. " doplnil.,, Takže zatiaľ." podotkol nakoniec.

"Aký sebaistý."Povie s pohŕdavím hlasom.Postaví sa zo stoličky a pomalými krokmi smeroval k dverám."Tak zatiaľ..."Povie a otvorý dvere."...ujo mizukage"Šepne a zabuchne dvere.Otočí sa a pozrie na zavreté dvere a prstom prebieha po zozname."Sensei:Renji Hōzuki Študenti:Sirane,Toshiro Fuguki,Utake Kohaku" Číta mená zo zonamu."Tak toto bude zaujímave."Zamrmle si.Pomaly kráča po schodoch dole. (Presun)

Daichi Ookami

Celú cestu šiel Daichi v tichosti so zamysleným pohľadom až kým neprišli k hlavnej budove. Nasledovali dlhými, až nekonečnými schodami, keď sa dostali ku kancelárii Mizukageho. Daichi jednoducho zaklopal a vstúpil dovnútra.,, Tak ako ste chceli Lord Mizukage." prehovoril konečne Daichi.,, Utake Kohaku, ako ste chceli." dodal.

Vešla jsem nejistě za ním. Cestou jsem se aspoň snažila trochu vyždímat kimono, ale nijak výrazně to nepomohlo. No, aspoň ze mě už nekapala voda. Zadívala jsem se na mizukageho a mírně se uklonila.
Dobrý den, Mizukage-sama.

Toshio Yuki

,, Tak vitaj." prehovoril Toshio, odsunul papiere na stranu a svoj pohľad zameral čisto na ňu.,, Istotne sa pýtaš prečo som si sem zavolal práve teba." nadýchol sa a pokračoval.,, Dôvod je jasný. Raz za čas sa nájde niekto kto prevyšuje tých ostatných a úlohou správneho vedúceho je podchytiť talent hneď na začiatku a rozvíjať ho naplno. A preto som si vybral teba, na skúšku." doplnil a chvíľu len ticho na ňu pozeral.,, Preto dostaneš misiu aby sme overili či tvoje schopnosti a vedomosti odpovedajú tomu čo som počul. Máš na výber ísť samotná alebo si vybrať nejakého veliaceho jounina. Výber nechávam na teba." dokončil a čakal na jej reakciu.

Tohle mi skoro doslova vyrazilo dech. Otevřela jsem pusu a pak... jí zase zavřela.
Cože? Já? Velící Jounin? Znám snad jenom senseie a s tím se mi samotné vážně nechce. Heh, jak tohle vyřešit.
Ehm... a co to bude za misi? rozhodla jsem se nejdřív zjistit víc. Pokud mi to tedy Mizukage hodlal říct.

Toshio Yuki

,, Malo by sa jednať o špionážnu misiu s cieľom eliminovať daného nepriateľa efektívne a bez strát na životoch na našej strane." oboznámil ju Toshio.,, Misia sa bude konať neďaleko Kirigakure no Sato kde máš za úlohu nájsť hľadaných Nukeninov ktorí údajne plánujú zaútočiť na našu vesnicu." podotkol a vytiahol papier.,, To ako, kedy, akým spôsobom chceš splniť misiu ponechávam na tebe. Takže ideš na misiu samotná alebo si berieš nejaký doprovod?" spýtal sa nakoniec.

Podívala jsem se na něj a povzdechla si.
To je takový nedostatek lidí, že na tohle posílají mě? Jestli se to dozví rodiče, tak se zblázní. Navíc mě ještě dává na výběr, mezi téměř jistou smrtí a pár hodinami s úchylem. No, nekupto.
Nó... já znám jen jednoho Jounina... takže... nejspíš sama.
Stočila jsem pohled do rohu.
Aspoň zemřu se ctí!

Toshio Yuki

,, Tak teda sama?" pousmial sa Toshio a pokojne sa posadil.,, Tak zase samotnú ťa na tak riskantnú misiu pustiť nemôžem, to by som ťa poslal na istú smrť." povzdychol si a trochu sa zamyslel.,, Tak vzhľadom na to." prehovoril po dlhšej pauze a pozrel na ňu.,, Že nemáš koho do tímu a ak sa nemýlim." nadýchol sa.,, Tak Daichi momentálne nemá poskladaný tím, takže sa ti môže nejaký ten čas venovať." dokončil.,, Tým pádom máš veliaceho jounina do tímu a môžeš ísť na misiu. Nejaké otázky? " spýtal sa.

S úlevou jsem si oddechla. Ještě, že měl Mizukage rozum. Zavrtěla jsem hlavou, když v tom mi došlo, že vlastně nevím, jak ten velící Jounin vypadá. Rychle jsem se podívala na Mizukageho.
Vlastně, jak toho Daichiho poznám?

Toshio Yuki

,,Noooo ak ti mám pravdu povedať, ani sa veľmi namáhať v jeho hľadaní nemusíš." prehovoril pokojne.,, Stojí totiž priamo za tebou. To jeho som poslal aby pre teba prišiel." usmial sa pokojne a ukázal na Daichiho stojaceho vedľa nej.,, Tak hádam už ho spoznáš keď ho uvidíš. A ak nie o to lepšie, aspoň ťa nebude musieť zabiť." zasmial sa.

Otočila jsem se na toho shinobi za mnou a na tváři se mi objevila anime kapka.
Co ten si o mě teď musí myslet.
Pak jsem uslyšela tu poslední poznámku a zbělala jsem jako stěna.
To se nám to nějak zamotává. Eh... snad to byl jen vtip.
Trhla jsem hlavou zpět k Mizukagemu.
J-já... arigato... už asi půjdu.
Pozdravit velitele jsem hodlala až za dveřmi. Chtěla jsem odejít z té kanceláře dřív, než se dozvím nějakou další nepříjemnou informaci.