Kazekageho budova

First topic message reminder :

Budova ve které sídlí Kazekage.V prvním patře je jeho kancelář do které mají všichni přístup ale dva jounini hlídají vždy když v kanceláři Kazekage není.V druhém patře je Kazekageho malý byt kde žije.V podzemí jsou nějaké prostory ale nikdo neví co se tam nachází až na nějaké členy rady a Kazekageho.

Suna teams:

Roztrhla jsem sáčky a jejich obsah vysypala do sklenic a následně zamíchala. "Strychnin je jed. Ochromí tvoje dýchací ústrojí, napadne krevní oběh a pak umřeš... Je strašně hořký. I kdyby jsi ho 40krát naředil, tu chuť pořád poznáš. Tohle je dvakrát víc než je smrtelná dávka." Vysvětlila jsem jaký je to jed. Obsah sáčků se rozpustil.
"Já a ty si jednu vybereme a naráz vypijeme všechnu vodu. Ten, kdo si vybere sklenici s jedem, je mrtvej. Oba podstoupíme stejné riziko. Zajímalo by mě, koho z nás si Bůh Smrti vybere?" poslední věta byla spíše jen mé zamumlání.
"Prosím vybírej první. Vezmu si tu, která zbyde. Kdybych věděla, která je otrávená, bude mi to stejně na nic."

"No je pekné od teba že mi dávaš na výber ale povedz mi prečo by som si mal vybierať aj ja ?
A prečo by si ty chcela ked by prehráš zomrieť ? A ja zomrieť ako ešte nechcem ...
Nepočítala si inak s tým žeby to neskúsim ?"
Ukázal som na jednu z pohárou .

"Neboj, neotrávila jsem obě sklenice, abych se pak koukala, jak se napiješ a mohla říct něco jako "Ha, ha, to je tvůj konec!" Nic takhle špinavýho." ignorovala jsem jeho otázku.

"Tak je to možné , ale nemal by som byť taký naivný a mohol by som ťa vieš o tom že zajať ,
A dokonca si mi ani neodpovedala na otázku tak podaj mi teda ten pohár ."
Povedal som jej bola pravda že ja som výzvy miloval to bola moja taká slabina .

"Pokud se bojíte, klidně vypiju svůj pohár jako první." sáhla jsem po poháru, na který neukazoval. "Když zmřu vyhraješ. Pokud-li přežiju, nebudu tě nutit, aby jsi vypil zbylou sklenici..." Navíc jsem neměla co strati, takže mi tahle hra byla i jedno jestli vyhraji nebo prohraji.

"No tak dobre ... ako si želáš len mi teda podaj ten pohár stále ti akosi nedošlo k tomu aby si mi ho podala "
Načiahol som k nemu ruku .tomu poháru ako .
"A povieš mi tvoj dôvod ?
Prečo chceš zomrieť ?"

Neochotně jsem mu podala sklenici vody. "V boji s krutým osudem, který ti bere věci a lidi, na kterých ti záleží... to jen zabíjí ducha." A navíc já jsem už mrtvá dávno. Znovu se mi roztřásla ruka a tak jsem si pohar předělala do druhé ruky. "Zároveň, nebo mám první, aby se vám náhodou něco nestalo." poslední větu jsem řekla zdvořile, ale také ironicky.

"Ale aká ochota ale budeme piť na ráz .... ja som blázon ale viem že nahradiť ma tu môžu ... a to hneď takže na 3 sleči ?"Opýtal som sa .
Čakal som čo teda bude .

"Nezapomínejte, že ten kdo má ve sklenici jed, namístě zemře!" Zvedla jsem sklenici ke rtům. "Raz.... Dva.... Tři!" Naklonila jsem sklenici tak, že se voda dotkla mých rtů. Ucítila jsem hořkou chuť strychninu. Chuť vody v kazekageho sklenici byla sladká. Zavřela jsem oči a sklenici jsem vypila. Než přijdou účinky, tak to chvíli potrvá.

Ja som ju vypil a cítil som že je to sladké .
Pozeral som k nej ona to tiež dopila ako ja .
"Teraz je niečo čo by si naposledy chcela spraviť ?
Keď teraz zomrieš ?
Naozaj mi je ale ľúto popravde tvojho činu mohlo to byť aj inak ."

"Bylo mi ctí Kazekage-sama. Věřím, že vás štěstí neopustí...." přestávala jsem cítit končetiny a spadla jsem na zem. Zcela jsem ochrnula. Možná je to takhle lepší... Pokaždé jsem tuhle výzvu vyhrála... Zavřela jsem oči. Otče... Poslední vzpomínky patřily mému otci.
Nemohla jsem dýchat a ani se pohnout. Veškerá bolest slábla... Neslyšela jsem žádné zvuky... Jen naprosté ticho... Po tak dlouhých létech jsem se konečně cítila osvobozená od všecho... Už mě netrápily žádné myšlenky ani činy... Konečně jsem našla to, co jsem tak dlouho a úpěnlivě hledala... Klid a pokoj... Smrt.

Jej mŕtve telo som šiel zobrať do rúk .
Pomali som ho nazdvihol piesok mi otvoril dvere a ja som s ním šiel niekam preč mal som v pláne ju pochovať nepoznal som ju čo bola pravda ale ... hrala a prehrala a zato si zaslúžila aspoň krásny pohreb .
Som mladý ... robím ešte veľa chýb ale prečo aj tý starší dokážu spraviť niečo takéto ako ona a zomrú mi pred očami .
Začínam sa cítiť ... tak inak keď toto všetko vidím preto hrám takéto hry lebo kedykoľvek sa môže stať že zomriem môže to byť dnes či zajtra a takto sa aspoň rieša spory bez ... násila ...
(presun)

Přišel jsem za kazekage a přemýšlel pořád o sumonovi který by byl tak
hodný a podepsal se mnou dohodu.
Zaklepal jsem na dveře a čekal až mi kazekage řekne ať vstoupím.
´´Klep, klep.´´

šel jsem hned za ním a byl jsem velmi vyčerpaný kvůli horku
skoro jsem nevišel schody " tak co jaké zvíře sis vybral " zeptal jsemse
" a nezapomeň chovej se kněmu jako k živé bytosti" dodal jsem

´´To dá rozum... ale nevím jestli si mě zvíře vůbec oblíbí...doma už mám zvířátka..no a miluju pandy..´´říkal jsem váhavě. Co tohle nebo tamto ? Kdy něco řekne kazekage?... ah... byl jsem nervozní...

šel jsem k němu a poplácal ho pozádech "neboj určitě si tě vybere jen se nesmíš bát" řekl jsem mu a opřeljsem se ozeď
A chjo ten se neumí rozhodnout pomyslel jsem si ale nakonec jsem se naněj optymistycky usmál

Netrvalo dlho a aj keď so počul zaklopanie či tak ak teda niekto klopal lebo sa mi niečo zdalo ako som si dokončil to čo som mal tak som pozrel k dverám predomnou a zvolal som k nim .
"Ďalej !"

Uslyšel jsem kazekage a vešel do kanceláře..
´´Přeji dobrý den..´´ usmál jsem se..
´´Prosím. Mohl bych dostat prosím svitek ve kterém je naspána technika přivolání sumona?´´
poprosil jsem

Ja som sa pozrel do svojich svitkou ktoré boli zapečatené a iba ja som ich mohol otvoriť potom som ale pozrel k nemu .
"A aké zviera by si to chcel vlastne privolávať ?
Lebo je ich naozaj docela dosť ."

Vešel jsem dovnitř " dobrý den" řekl jsem a pak jsem se opřel u zdi kousek u stolu
a začal jsem si hrát s kovovou tyčkou
To bude zajímavé pomyslel jsem si

Došla jsem před budovu a nervózně se rozhlídla.
Aiko to bude dobrý,jen tam pudeš zeptáš se a rychle odejdeš..potkáš jen kazekageho a ten ti nic neudělá...snad..
Vešla jsem do budovy a šla po schodech.
Všude bylo ticho takže jsem slyšela svůj dech.Došla jsem před kanceláře a zaklepala.

Ako som zatiaľ našiel tie všetky privolania počul som ako niekto zasa zaklopal preto som ich nechal tak lebo som si ich aj tak pametal a otočil som sa teda tak nech vidím k dverám .
"Ďalej ... "
Dnes to tu žije ...

Po vyzvání jsem otevřela dveře,když jsem vešla do místnosti hned jsem toho litovala,chtěla jsem se otočit a jít pryč.Začala jsem si hrát s prstýnkem a trochu se uklonila.
"Omlouvám se že ruším,jmenuju se Akasuno Aiko a chtěla jsem se zeptat na svůj tým,ale klidně počkám až budete mít čas"
Narovnala jsem se a koukala se do země.

Díval jsem se na ní.. byla celkem hezká... začervenal jsem se...
´´Ehmmm... rád bych třeba nějakou pandu nebo třeba lva...tygra..´´
řekl jsem s nadějí že by to mohla být pravda ale ..ale...

"Nóó tak niečo sa tam také možno určite nájde len sa na to ešte raz pozriem ."
Pozrel som k dievčaťu .
"Tým ?
Tak si prišla v pravú chvíľu keďže ste tu asi 3 budete zrovna tým ja si vás zapíšem a prečítam vaše mena a senseiom teraz provizórne budem ja sám ."