Ulice mesta

Oh ne! Byli to ony!?
Rychle jsem začala hledat v tašce kterou jsem měla přes rameno. Vytáhla jsem lahev vody, odšroubovala jí a s trochu větší vervou mu jí dala dala do ruky.
Tady máš, vymyj si to!

"Ehm ... no tak dobre a čím že si ma to vlastne oslepila ?"
Opýtal som sa a skúsil som si to tým vymyť .
"Nemyslíš si že je zlé takto niekoho snažiť sa pripraviť o zrak ?"
Nevadilo mi to až tak iba som žartoval .
Bolo to aj vidieť lebo som sa ako vždy trocha usmieval .
Začínalo to byť už lepšie .

Myslela jsem, že se propadnu.
Etó. To byly bubliny, spíš jsem to zašeptala.
Gomene, já ... vážně jsem nechtěla.
Na chvíli jsem zvedla oči od země, abych zjistila, jestli už vidí.

Myslela jsem, že se propadnu.
Etó. To byly bubliny, spíš jsem to zašeptala.
Gomene, já ... vážně jsem nechtěla.
Na chvíli jsem zvedla oči od země, abych zjistila, jestli už vidí.

Už to bolo lepšie .
"Ale hovoril som že to je v poriadku aj tak .
Aj tak sa to už zlepšuje .... ktože vlastne si ?"
Opýtal som sa keďže som ju nepoznal .

Došel jsem k nim a mírně se na oba usmál...
Hoj Kohaku. Jak je? Už jsem tě asi týden neviděl...
Kývl jsem i na toho kluka...
Čím víc o tom přemýšlím, tím je mi víc povědomí. Kde jsem ho jen viděl???

Já... jsem Kohaku. Utake Kohaku.
Pořádně jsem si ho prohlédla. Taky jsem ho neznala. Možná od vidění.
Ehm a ty jsi?

"Ja som Benjiro Yuki ... teší ma Kohaku ."
Poviem a potom sa pozriem k tomu čo tu zasa prišiel .
"Zdravím Toshiro ... vieš že som ťa dlho nevidel ?
Po tom čo si zmizol ?"
Pozrel som potom k tomu dievčaťu .
"A kamže si to mala namierené že si nepozerala na cestu ?"

Podívala jsem se na Toshira.
Uhm... vlastně nikam... jé, ahoj, Toshiro, trénovala jsem, usmála jsem se na příchozího.
Pak jsem se podívala z jednoho na druhého.
Vy se znáte?

Podíval jsem se na něj, ale teď už jsem se opravdu usmál...
Benji? Si to opravdu ty? Kolik už to je, tak asi 7 let co jsme se viděli naposled? Koukám, že si od té doby zesílil...
Moje vlasy se začaly trochu houpat ve zvedajícím se větru... (jako na avataru)

Ja som sa teraz pre zmenu tak neusmieval no bolo dobre že som ho zasa videl .
"Ale ... nieje to nič až tak výrazné čo ty akože sa ti darí ?
No a hej poznáme sa taký kamaráti z dedtstva ."

Naklonila jsem hlavu na stranu. Z nějakého důvodu se chovali zvláštně. Benjiro mu neopětoval úsměv.
Aha hmm, a v jaké týmu vlastně jsi? usmála jsem se na něj a rozhodla se jejich přátelství neřešit.

"Jáá asi v žiadnom myslím mali by ma niekam zaradiť ale ešte neviem kam že to bude .
A čo vy máte v týme plno ?"
Opýtal som sa teraz keďže som nevedel ako to teraz presne je .

Nahodil jsem takový výraz jako mám na avataru...
No bylo toho opravdu hodně, ale to si můžeme říct někdy jindy. No v našem týmu máme v tuhle chvíli plno...

"No tak to ale nevadí predsa len možno sa mi poštastí nájsť aj nejaký iný tým nie ?
Aj tak ja sa tu teraz porebujem lepšie adaptovať tak trocha som tu ani ja nebol ale to nevadí ."Usmial som sa teraz už normálne

Myslím, že se pro tebe určitě nějaký tým najde. Měl by si se na to optat Mizukageho. Snad se zase potkáme, ale dřív než po sedmi letech... (trochu vtipkuje)
Zvedl jsem oči ke slunci, které zakrývala mlha a ta působila takovým krvavě rudám zbarvením...

Poslouchala jsem rozhovor těch dvou a pak se obrátila na Benjiho.
A kde jsi byl? Někde jsi cestoval?
Tohle mě vážně zajímalo. Zdálo se, že všichni okolo mě někde byly.

"Ehm .... "
Ako to povedať .....
Nakoniec som sa len usmial .
"Ale hej dá sa to tak povedať tak trocha po jednom incidente ktorý tu bol tu nebolo pre deti bezpečno nikto nevie čo sa v tedy stalo ."
Až na mňa a Toshira .
Dúfam že to ale nebolo zlé mu o tom v tedy povedať .
No uvidíme snáď sa nič nestane .

Podívala jsem se na něj a překvapeně zamrkala.
To je divné... uklouzlo mi.
... jak to, že naši v té době nezačali šílet a neodvezli mě někam hodně daleko?
Nakonec jsem jen zatřepala hlavou.
Aha a hmm, co teď máte v plánu?

Poslouchal jsem o čem se baví a když jsem slyšel o tom incidentu vybavily se mi vzpomínky na Benjiho vyprávění, ještě z doby kdy jsem byli na Akademii...
Po chvíli jsem tyhle myšlenky zahnal a radši to přešel...
Nechcete se jít podívat k jezeru???
Zase jsem vypadal přesně jako na avataru...

"No tak mne to nevadí a čože sa vlastne u jazera deje že tam chceš ísť ?"
Opýtal som sa pre istotu keďže som nevedel že čo vlastne tam robili či robia .
Aj keď kúpať sa v tomto počasí mne by nevadilo ale to až taký problém nebol .

Pokrčila jsem ramena.
No, můžeme.
Pak jsem se obrátila na Benjiho.
Nó, několikrát jsme tam trénovali, ale je tam teplá voda, ve které se dobře koupe.
Pousmála jsem se při pomyšlení na teplou vodu jezera, ikdyž naposledy jsem se tam koupala díky senseiovi i v kimonu.

S opravdu mírným úsměvem jsem na oba kývl...
Tak tedy můžeme vyrazit. Nebo se chcete předtím ještě někde zastavit???
Zase jsem se zadíval na krvavě rudou oblohu a v duchu se nad touto jasně karmínovou barvou usmál...

Ja som ale teraz pre zmenu ostal už úplne ticho a počúval som to o čom sa bavia nakoniec som počul jeho otázku tak som odpovedal .
"Ja som pripravený môžme vyraziť hneď , teda ak máte všetko u seba aj vy "

Usmála jsem se.
Já mám taky všechno, takže je to jasné. Jdeme, pousmála jsem se a vydala se i s Toshirem směrem k jezeru.
(přesun)