Ulice mesta

Procházela jsem Kiri směrem k tréninkovým místností a s úsměvem se rozhlížela kolem. Měla jsem to tu ráda, docela dost mi to chybělo. Proti dvouletému pobytu v domečku u vodopádu, kde jsem s otcem trénovala tu bylo nezvykle živo. Dívala jsem se po okolních domech a připomínalo mi to moje dětské hry, které v těch místech probíhla. Na mostu přes řeku jsem se zastavila a s úsměvem jí pozorovala. Nakonec jsem se ale pustila dál.
(přesun)

Prechádzal som sa po uliciach mesta pričom som sa raz za čas napi vody ktorú som mal vo fľaši.Na chvíľku som zastavil v jednom obchode vstúpil som dnu a kúpil som si 2 plechovky limonády.Vyšiel som znova na ulíc kde som sa dlhšiu dobu prechádzal až som si nakoniec sadol na jednu z lavičiek kde som sa pozeral na okolo prechádzajúcich nakoniec som sa postavil a šiel som preč ( Presun ).

Procházela jsem se ulicemi města a přemýšlela, jak se dostanu na pláž. Nikdy jsem tam nebyla, nebo jsem si to aspoň nepamatovala. Nakonec jsem se opět zastavila na mostě a pozorovala řeku, která pod ním plynula. Po chvíli jsem si sedla na zábradlí nohama směrem k řece . Vytáhla jsem bublifuk a začala jsem vyfukovat bubliny směrem k řece.

Celou noc jsem se procházel po městě až jsem dorazil k Můstku, který spojoval řekou rozdělenou ulici. Všiml jsem si, že tam sedí Kohaku a tak jsem k ní pozvolným a uvolněným krokem zamířil.
Kon ichiwa. Jak se máš? Jak to s tebou a tvými rodiči dopadlo? Doufám, že si neměla nějaký problém...
Usmál jsem se na ni a mluvil milým a klidným hlasem.

Obrátila jsem se, když na mě někdo promluvil. Po hlase bych řekla, že to je Toshiro. Trefila jsem se. Opětovala jsem mu úsměv a pak jsem se pohledem vrátila zpět k řece.
No, jde to, zdá se, že má táta nějakou misi a máma naštěstí nemá takovétendence jako pobíhat po vesnici a hledat mě.
To bude nejspíš proto, že jí stačí se projít po pár ulicích a už ví, kde jsem. To se někdo má, když je senzibil. Doufám, že než se táta vrátí z mise tak na můj pozdní příchod zapomene.

Sedl jsem si vedle ní na most a sebral ještě před tím pár malých plochých kamínku, které jsem začal házet na řeku jako žabky. Kamínky se krásně odrážely o vodu a ta trochu vystřikovala, což způsobovalo vznikání malé duhy...
Aha, to jsem rád, že si neměla průšvih. Jak se těšíš k jezeru?
pořád jsem se mírně usmíval...

Pozorovala jsem duhové bubliny, jak poletují kolem duhy a musela jsem uznat, že je to vážně pěkné. Po chvíli jsem odtrhla pohled od bublin a obrátila se na něj.
Docela se těší, myslím, že to bude fajn. Zdá se, že máme sympatického senseie, usmála jsem se a pak jsem se se zamyšleným pohledem vrátila zpět k bublinám.
Zajímalo by mě, co si na mě vymyslel.

Pomalým krokom som kráčal k ním z dialky som im už zamával.Dobré ráno detičky...Povedal som z úsmevom ked som prišiel k ním a pozrel som sa na oboch a čakal som čo budú hovoriť.

No to máš pravdu, ten náš sensei bude asi pěkné číslo...
usmál jsem se...
Co vlastně umíš s těmi bublinami? Slyšel jsem o velkém množství různých technik vašeho klanu....
Řekl jsem klidným hlasem a zvídavě se na ni podíval...

Naklonila jsem hlavu na stranu.
No, neumím toho moc. Vlastně umím jen dvě techniky, ale tahle se mi líbí nejvíc, vyfoukla jsem novou várku bublin, které se potom spojili v jednu velkou, která se okolo mě uzavřela a já se vznesla nad řeku. Usmála jsem se na něj.
A co umíš ty?

Chystal jsem se jí odpovědět, ale objevil se náš sensei, tak jsem jsem se na něj otočil...
Kon ichiwa Renji. Jak se dneska máš???
Usmál jsem se a čekal co odpoví...

Dobre...dobre...Povedal som z úsmevom a napil som sa vody z fľašky.Pomaly by sme už mali ísť na pláž aby sme nemali obsadené miesto...dúfam že tu máte veci na prezlečenie...Dodal som z úsmevom a čakal som.

Doletěla jsem s bublinou nad most. Tam bublina praskla a já dopadla na zem. Usmála jsem se na senseie.
Kon ichiwa, samozřejmě, že mám, pokývala jsem hlavou a poklepala si rukou na taštičku, kterou jsem měla přehozenou přes rameno.

Také mám všechno. Pokud chcete, můžeme už klidně vyrazit na pláž...
Usmál jsem se na oba...
Jsem celkem zvědavý co sis pro nás dnes vymyslel na ten tréning...
Podíval jsem se na něj takovým zvídavým pohledem...

Pozrel som sa na Utake.Dobre teda môžme ísť...Povedal som z úsmevom a dopil som fľašu ktorú som zahodil do koša.Nie je to nič extra ale vám detičky to bude stačiť...Povedal som usmial som sa a šiel som na pláž ( Presun ).

Zamyšleně jsem naklonila hlavu na stranu.
To jsem se toho od něj tedy opravdu dozvěděla.
Uklidila jsem bublifuk a vydala jsem se pomalým krokem za ním.
(přesun)

Vzal jsem si tašku přes rameno a díval se jak odchází...
Co tím asi myslel? To by mě vážně zajímalo...
Nakonec jsem zanechal mé úvahy stranou a vydal se klidným krokem za ním směrem na pláž... (Přesun)

Po dlhšom tréningu som sa začal prechádzať po uliciach nakoniec som zastavil pri stánku kúpil som si jedlo a niečo na pitie.Pomaly som prišiel na most tam som si sadol na jednu z lavičiek a začal som jesť.Ked som dojedol tak a dopil tak som fľašu hodil do smetného košu a šiel som sa znova prechádzať.Ty decká sa dneska vôbec neukázali a to chceli misiu...Povedal som a šiel som preč ( Presun ).

Vyrazil som z môjho domu do ulíc .
Včera po dlhom tréningu som sa naozaj poriadne unavil .
Je čas niečo podniknúť alebo ísť trénovať .
Preto som spal skoro až doteraz preto som mal dosť energie na celý deň aj keď už si na mňa toho veľa už dnešok pripraviť nemôže .

V posledních dnech jsem hodně trénovala. V tuhle chvíli jsem se ale už zase věnovala tomu, čím jsem trávila nejvíc času - usilovným přemýšlením. Ani jsem si neuvědomovala pořádně co dělám. Chodila jsem po městě a vyfukovala bubliny. Právě jsem vyfoukla novou várku. Teprve, když jsem do někoho narazila došlo mi, že jsem je mu nejspíš foukla do obličeje.

Ako som šiel a rozhliadal som sa videl som dievča no šiel som ja ďalej keď tu v tom som si myslel že sa vyhne no v tom som dostal niečím do očí čo ma oslepilo a videl som tak ....
Oči ma štípali ale ja som sa zaprel a nespadol som .
Otvoril som potom jedno moje oko ktoré bolo načervenalé .
"Ktože mi to chce vybiť oči ?"
Opýtam sa pritom pozerám na to dievča .

Sice jsem miloval pohled na vodu, ale přeci jen jsem u ní strávil několik dní a chtěl jsem jít na nějaké rušnější místo. Procházel jsem se po ulicích až jsem najednou uviděl Kohaku s někým velice povědomím...
Kde jsem ho jenom viděl???
Pomalu jsem k nim mířil pohodovým krokem a už mě mohli i vidět...

U obličeje se mi objevila anime kapka.
Gomene já... příště si dám pozor... vidíš dobřé?
Snažila jsem se mu prohlédnout oči.
Sakra, sakra, nebyli to ty oslepující, že ne? Prosím, že to nebyly oni!

Ja som sa iba usmial a šudlil som si rukou jedno oko a pozeral som druhým .
"Umm tak keď budem môcť lepšie otvoriť oči tak ti poviem ale zatiaľ ani nie ale to prejde určite."
Odpoviem a prejdem na druhé oko potom sa snažím pozrieť kto to vlastne do mňa vrazil lebo som si to nestihol všimnúť .