Čtvrť klanu Utake

First topic message reminder :

Trochu zastrčená čtvrť s nijak zvlášť zdobenými, ale přesto pěknými domy stavěnými v klasickém japonském stylu. V této malé čtvrti bydlí většina členů klanu Utake. Častým motivem na domech jsou bubliny.

Vyplázla jsem na něj jazyk.
Zapomeňte, pak jsem se rozesmála a obrátila se na Sirana.
Možná tak trochu, ale zvykneš si. Mimochodem... jak dobře umíš plavat.
Doufala jsem, že špatně, protože bych aspoň nebyla sama.

Ale no Kohaku...prečo ?Spýtal som sa jej z úsmevom a pozrel som sa na toho nového a usmial som sa tak aby my boli vidieť zuby a obrátim sa na Toshira ktorý sedel na strome stále som sa usmieval po chvíľke som sa otočil na Kohaku a čakal som.

Pozrie sa na Renjiho spýtavým pohľadom a potom povie.
Vy ste pedofil?
Spýta sa pretože to tak vypadalo.Kedže balil členku svojho týmu.
A viem dobre plávať.
Povie s úsmevom na perách.

Zářivě jsem se na něj usmála.
A vážně jste si jistý, že to chcete vědět sensei?
Na mé tváři se objevil nevinný výraz, ale nebylo jasné, jestli není hraný.

Vypočul som si ho.Nie nie som...neboj sa...Povedal som z úsmevom pričom som sa na neho pozeral ale ako začala rozprávať Kohaku tak som sa pozrel na ňu.Ano chcem...ja to znesiem...Dodal som a pousmial som sa.

"Ehm je to úchyl."
Povie tichšie.Usmeje sa a čaká čo povie to dievča.Pozrel sa na pani čo vykúkala z okna a pozorovala ich.

Seskočil jsem ze stromu a usmál se...
Po pravdě on je na hlavně na malé chlapečky a těmi zuby je rád kouše do uší, protože ho to velice vzrušuje...
Mrkl jsem na Siraneho i na Kohaku...

Protože jste starý, máte červené vlasy a rybí zuby!
Znovu jsem na něj vyplázla jazyk. Pak jsem se sama pro sebe zasmála.
Hmm a kde že máme zítra ten trénink?

Trochu sklamane som sa na ňu pozrel ale potom som sa usmial.Takže ty vadí všetko...dúfam že aspoň to tetovanie nie...Povedal som z úsmevom a pozrel som sa na Toshira a potom znova na Kohaku.Tréning...hmmm...Zamyslel som sa.

Ehm to je prípad pre políciu alebo pre doktora.
Usmeje sa a pozoruje čo spraví ten starý zvrhlík.
Máte rád aj malé dievčatá čo ?
Provokuje Renjiho.Na tváry sa mu objaví veľký úsmev.

Co se týká tréninku, tak mi je úplně jedno kde bude, ale mysle jsem, že si konečně vezmeme nějakou misi. Díval jsem se na rozpis a padla mi do oka jedna C rank mise, ve které by šlo o cestu do Suny a návrat se svitkem zase spět do Kiri...
Usmál jsem se čekal co řeknou ostatní...

Vypočul som si ho.To už nie...musia mať aspoň nad 17...Povedal som z úsmevom a pozrel som sa na neho.A tak starý nie som...Dodal som z úsmevom a pozrel som sa znova na Kohaku.A ty si ešte malí na takéto veci...Usmial som sa a čakal som.Neboj sa bude aj misia ale potrebujem si ešte niečo overiť...Povedal som a pousmial som sa.

Ja sa prispôsobím.
Odpovie a potom sa pozrie na Renjiho.
No neovládam zatial ani jutsu ktoré by ma mohlo ochrániť pred ninjami.
Povie no so sbraňami vie bojovať celkom solídne.

Preto bude zajtra tréning...Povedal som z úsmevom.Vidíš Kohaku ak by si ma neodmietla tak by si mala protekciu...Dodal som potichu pričom som bol naklonený k nej a usmieval som sa no po chvíľke som sa znova pozrel na ostatných.ja už pôjdem ešte niečo mám...takže dobrú noc...Povedal som z úsmevom a začal som odchádza preč.Zajtra pri jazere...Zakričal som a zamával a odišiel preč ( Presun ).

Ahoj.
Zamáva
Ja musím ísť ešte niečo vybabiť.
Odvrkne a zmizne.(Presun)

Už jsem se chtěl pomalu vydat pryč, když jsem si všiml Kohaku, která doslova usnula ve stoje..
Páni, to by mě zajímalo jestli je tak anti-energická pořád. Nebo jí ten tréning opravdu tak moc vyčerpal...
Došel jsem k ní a opatrně ji vzal do náruče. Došel jsem s jí k nejbližší zdi a tom ji opatrně položil na zem. Sundal jsem svůj plášť a přikryl jí, potom jsem si vedle ní sedl a položil jí hlavu do mého klína aby ho měla jako polštář...
Sakryš, proč mi ta její mamka neřekla kde bydlí? Mohl jsem ji alespoň zanést k ní do postele a jít taky jednou spát k sobě domů. No nic mě je to vlastně jedno, při svých cestách po světě jsem už spal všelikde, takže mi tohle vlastně vůbec nevadí...
Opřel jsem hlavu o stěnu a pozoroval hvězdnou oblohu, která neskutečně zářila a to přitom bývá v Kiri skoro pořád mlha...
Trochu jsem se usmál a užíval si ten krásný výhled...

Otevřel jsem oči a trochu si je promnul. Všiml jsem si, že už začal další den a Kohaku přitom pořád spí jako nemluvně. Zatím jsem se nechtěl moc hýbat, abych ji nevzbudil dřív než bude chtít ona sama...
Dnes překvapivě opět nebyla nijak zásadní mlha, ale obloha byla sem tam zatažena mraky. Skrz mraky prosvítalo v pilířích světla slunce a celé tohle panorama na mě působilo velice příjemným a uklidňujícím dojmem...
Chvíli jsem Kohaku pozorova,l jak se občas zavrtěla jako malé kotě, ale pří tom spala nerušeně dál. Zase jsem zdvihl pohled k obloze a kochal se výhledem...

Probudila jsem se a pootevřela jsem oči. Čekala jsem něco jako strop, ale místo něho mi přála dobré ráno obloha. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo. Vypálila jsem do sedu.
Už zase?!
Najednou ze mě něco spadlo. Zvedla jsem to. Byl to Toshirův plášť. Obrátila jsem hlavu do zadu. Teprve teď mi došlo, kde jsem ležela. Do mé tváře se začala vkrádat červeň.
Ehm... dobré ráno.

Aniž by mě nějak zaskočila její reakce, jsem se na ni v klidu podíval a mile se usmál...
Dobré ráno princezničko. Koukám, že si se vyspala dorůžova. Z toho soudím, že se ti na mě spalo dobře...
S úsměvem jsem na ni mrkl...
Budeš mi muset už opravdu říct kde vlastně bydlíš, protože tě budu moci alespoň nosit do tvé postele a nenechávat tě spát jen tak pod širákem a se mnou jako polštářem...
Pořád jsem se mile usmíval a hleděl jí přímo do očí...

Eh... gomene, já, určitě ti ukážu náš barák. Jsi moc hodný. Ehm... náš barák jé... rozhlédla jsem se kolem, abych se zorientovala. Na tváři se mi objevila anime kapka.
... ten o který se opíráš.

Pomalu jsem se postavil na nohy a opucoval se. Potom jsem se podíval za sebe a během krátké chvíle si prohlédl každý detail domu, jaký jsem z toho místa mohl vidět. Otočil jsem se na ni a znalecky se na ni usmál...
Tradiční architektura, nijak přeplácaná malbami. Motivy bublin ji perfektně podtrhují. Musím uznat, že váš dům je opravdu malebný...
Usmál jsem se a podal jí ruku abych jí pomohl postavit se...

Chytla jsem se jeho ruky a postavila se.
Díky, ale já jsem ho nestavěla, zasmála jsem se a trochu se protáhla.
Jak jsem mohla usnout tady?!
Podívala jsem se na oblohu a snažila jsem se odhadnout, jaký je čas. Najednou jsem se praštila rukou do čela a podívala se na Toshira.
Sensei! Máme dneska trénink. Zatraceně... nevíš kolik je?

S úsměvem jsem se na ni podíval...
No touhle dobou už na nás pravděpodobně chvíli čekají u jezera. Tudíž bych řekl, že bychom měli za nimi vyrazit. Nemám totiž 2x chuť poslouchat Renjiho poznámky o zapomnětlivosti...

Zvedla jsem oči v sloup.
Oh bože, musíme si pospíšit, jako by nestačilo to jeho normální provokování.
Vzpoměla jsem si na ty jeho řeči a mimoděk jsem se trochu zasmála. Pak jsem zkontrolovala, jestli mám bublifuk a vyrazila k jezeru.
Pojď, jsem zvědavá, co si na nás připravil, dodala jsem polohlasem.
(přesun)

Nasadil jsem si plášť, srovnal si ho, potom jsem si nasadil meče, které jsem si předtím sundal ze zad. Naposledy jsem se podíval na dům, který patřil rodině Kohaky. Ještě jsem si protáhl celé tělo a vyrazil za ní... (Přesun)