Čtvrť klanu Utake

Trochu zastrčená čtvrť s nijak zvlášť zdobenými, ale přesto pěknými domy stavěnými v klasickém japonském stylu. V této malé čtvrti bydlí většina členů klanu Utake. Častým motivem na domech jsou bubliny.

(včerejší noc)
Došla jsem domů pozdě v noci. Oparně jsem otevřela dveře a nakoukla dovnitř. V kuchyni se ještě svítilo. Potichu jsem vešla do domu. Měla jsem sice hlad, ale rozhodla jsem se, že se kuchyni radši vyhnu. Co nejtišeji jsem procházela kolem dveří. Najednou se prudce otevřeli.
Damn, takže to byla máma!
Podívala jsem se na ní s neurčitým výrazem.
Ehm, Sate.
Pozvedla obočí a změřila si mě pohledem.
Kde jsi byla? Slíbila jsi otci, že příjdeš brzo. Víš jak jsme se o tebe báli? Šel tě tam někam hledat.
Usykla jsem, doufala jsem, že se to nestane, ale to bych nesměla znát své rodiče.
Já, potkala jsem člena svého týmu a trochu se zapovídala.
Tak si příště dávej pozor co slibuješ!
Pak se na chvíli zamyslela.
Člena týmu říkáš?... Dobře ... pokývala hlavou a pak se pohledem vrátila ke mě.
Měla by jsi se jít vyspat. Nepočítej s tím, že když jsi se vrátila z tréninku, bude to tu leháro. Já ho půjdu najít.
Ukázala směrem ke dveřím.
Ano, mam...
Už byla pryč, jenom vánek pronikající otevřenými dveřmi mě čechral ve vlasech. Povzdechla jsem si, zavřela dveře. Pak jsem zamířila do koupelny a následně do postele, kde jsem po chvíli usnula.

Neprobudila jsem se zrovna časně. Po krátkém sebe přemlouvání jsem vstala, upravila se a sešla dolů. Dům byl prázdný, ale když jsem vešla do kuchyně našla jsem přichystanou snídani, takže jsem si mohla být jistá, že máma včera tatu našla a nelítá někde po vesnici. Nic jiného jsem od ní ani nečekala. Rychle jsem do sebe naházela snídani a vyběhla do svého pokoje. Vzala jsem si k sobě vybavení a rozhodla jsem se zamířit do tréninkových prostor.
Třeba tam potkám senseie, nebo někoho z týmu.
Rozhodně jsem nehodlala čekat doma, až se táta vrátí a dostanu od něj vyhubováno. Na stole jsem nechala lístek s informace co a jak. Pak jsem vyklouzla dveřmi a vyšla vstříc Kiri a všudy přítomné mlze.
(přesun)

Opatrným krokem abych ji neprobudil jsem dorazil do čtvrti klanu Utake. Bylo už dost pozdě a já si uvědomil, že vlastně ani nevím kde tu přesně bydlí...
Podíval jsem se jí do tváře při světle pouličních lamp a nemohl z spustit zrak...
Když spí tak je opravdu roztomilá, a hezká jako nějaká víla...
Říkal jsem to hodně potichu a přitom se usmíval...
Kam jí mám, ale zanést, kdybych tak někoho potkal a mohl se ho zeptat kde má její rodina dům...

Něco mě probouzelo. Měla jsem pocit, že se houpu. Pomalu jsem pootevřela oči a zamžourala na Toshia.
Co? stačila jsem ze sebe vydat. To už se k nám ale hnala máma.
Utake Kohaku, jak si to jako představuješ!
Ruce mi vyletěli vzhůru do ochraného gesta, takže jsem Toshirovi málem vypadla.
Mami!... já... ne... musela jsem usnout!

Zastavil jsem se a podíval se takovým příjemným pohledem na mámu Kohaky.
Dobrý večer, vy budete asi její starší sestra řekl bych. Velice mě těší já jsem Toshiro...
Usmál jsem a nahodil takový opravdu roztomilý výraz, po kterém by musel asi každý roztát...

Mámu, která do té doby vypadala, jako ztělesnění boha pomsty, ta jeho poznámka dost překvapila. Navíc ten jeho kukuč... výraz jí trochu změkl.
Ne... ehm... jem její matka. .. To ovšem nemění nic na tom, že se vůbec neukázala doma. Ty o tom něco víš? Pozvedla jedno obočí a upřela svůj pohled na Toshira. Začala se dostávat do ráže.

Hľadal som svoj tým ale nevedel som ich nájsť tak som sa vybral sem dúfal som že tu nájdem Kohaku a poviem jej kedy sa máme stretnúť zajtra na tréningu.Po chvíľke som ich videl obidvoch a ešte nejakú ženu prišiel som k ním.Kde ste boli ? Mali sme sa stretnúť...Povedal so hlasnejšie a pozrel som sa na tu ženu vyzerala nahnevano pousmial som sa a urobil som krok do zadu.

Stále jsem se mile usmíval...
Pokud se mě ptáte na to kde celý den byla, mohu potvrdit, že pilně trénovala. To ji samozřejmě vyčerpalo a tak nás sensei pozval na večeři. Nakonec ji, ale únava zmohla a ona usnula. Nechtěl jsem ji v té restauraci nechat samotnou a tak jsem se s ní v náruči vydal k vám domů. Následně jste se díky bohu zjevila vy, protože já ani nevím kde přesně Kohaku bydlí...
Mluvil jsem milým, uklidňujícím hlasem a při tom se jí díval do očí...

Zablúdil do neznámej uličky.Uvidí tu neakého chlapa s dvoma detmi asi v takom istom veku ako je sám Sirane.Vyskočí na strom a zo stromu na strechu.Prechádza po strechách až kým sa nedostane až k nim.Sadne si na strechu a počúva o čom sa oni bavia."Nechýba im další člen?"Mrmle si popod nos.

Máma naklonila hlavu na stranu. Znělo to logicky. Pomalu přikývla.
Dobře, musím si teď jít něco zařídit, ale pak si to vyříkáme, kývla na mě a zmizela.
Ulevilo se mi. Podívala jsem se na Toshira.
Arigato a hmm, mohl by jsi mě už pustit?

Postavil som sa teraz ja pred nich a pozrel som sa takým vážnym pohľadom na nich.Chceli ste dneska misiu kde ste boli ?Spýtal som sa ich pričom som mal na tvári stále ten vážny výraz a čakal som na ich vysvetlenie.

Usmál jsem se na ni...
Jak si princezna přeje...
Opatrně jsem ji položil na zem a o krok couvl...
Hoj, Renji. Jak je???
Potom jsem se otočil na toho kluka co nás nenápadně pozoroval ze střechy...
Sice zatím nevím kdo jsi, ale pokud nám něco chceš, tak by si měl jít sem dolu...

Sirane zoskočil zo strech pred nich."Teší ma Sirane méno mé."Povie a usmeje sa a poobzerá si ich.Ukáže na Renjiho."Vy ste Renji."Otočí sa na Toshira,pozrie sa mu do očí a potom povie."Toshiro"Otočí sa na Utake."A táto mladá dáma bude Utake."Usmeje sa a trochu sa od nich odiali.

Pozrel som sa na toho čo prišiel.Nie si ešte malí na to aby si bol sám vonku ?Spýtal som sa ho naklonil som sa k nemu a usmial som sa potom so sa znova pozrel na tých dvoch.Kohaku ty si pila ked ťa musí nosiť ?Spýtal som sa jej a pousmial som sa.

Hmm podle toho, že nás všechny znáš soudím, že si čtvrtý člen našeho týmu. Těší mě...
Trochu se usměji a dívám se na něj takovým bystrým pohledem...
Potom jsem se podíval na ostatní a očekával jejích reakci...

Podívala jsem se na senseie.
Ne, já jsem jen etó... usla, pokrčila jsem rameny a nejistě se usmála. Pak jsem se otočila na toho nového kluka.
Těší mě, jen... můžeš mi říkat Kohaku.

"Ehm.Vy ste dnes všetci taký sebavedomí."Usmeje sa.Premerá si každého člena.Rukou si prehrabne vlasy ktoré mu vietor stále sfúkaval do tváre a zavadzali mu.Pozrie sa na Renjiho a povie: "Ehm takže teda nepotrebujete nikoho do týmu?"Spýta sa ironicky.

Potrebujem...a dúfam že budeš poslušnejší ako oni...Povedal som z úsmevom a pozrel som sa na Kohaku.Ak sa ty chcelo tak spať mala si ísť ku mne mala by si to bližšie...Dodal som z úsmevom.Zajtra pôjdeme trénovať...a nebudem vás šetriť...Pousmial som sa.

Rozhodl jsem se ignorovat všechno co říká Renji, i když jsem ho moc dobře slyšel a pamatoval si to slovo od slova. Prohlížel jsem si se zaujetím výzdobu domů a celkově okolí. Nakonec mi, ale pohled zakotvil na blízké kvetoucí sakuře. Vyskočil jsem do koruny stromu a tam se usadil. Díval jsem se na ty pod sebou a okolo mě poletovaly růžové kvítky sakury...

Podívala jsem se na senseie a zasmála se.
Sensei, vy jste nepoučitelný... ale koukejte!
Vzala jsem bublifuk a vyfoukla bubliny všechny mu mířili neomilně na oči.

Vy ste neaký psychopati,nie?
Pozrie sa na dievča ktoré vyfúklo pár bublín potom na chlapca ktorý mal prehnané sebavedomie a potom na Senseia ktorý sa mu zdal tak čudný.
Sem budem asi patriť.
Prizná si pretože sú presne taký ako on.

Rýchlo som si dal ruky na oči bubliny pukli na nich.Vidíš niečo si sa naučila...Povedal som a dal som si ruky preč z tvári a pozrel som sa na ňu.Budeš si na to musieť zvyknúť alebo u mňa prespíš...Dodal zo širokým úsmevom a žmurkol som na ňu.

Počkať,Počkať.To bolo mne s tým prespaním alebo tuto tejto dáme ?
Spýta sa a podivne sa pozrie na toho chlapa.
On je úchyl?Spýta sa sám seba.

Opřel jsem se o silnou větev v koruně sakury a ruce si dal za hlavu. Více jsem ležel než seděl...
No, sice tu v tomhle týmu máme, co se osobnosti týká velice rozdílné povahy, ale dám tomu šanci přeci jen by to s nimi mohla být ještě velká sranda...
Mírně jsem se usmíval a jedním okem pozoroval co se dole děje...