Tréningové priestory

Přišla jsem do haly a rozhlédla se kolem. Bylo to tu stejné, jak jsem si to pamatovala. Trénovalo tu pár lidí, ale po delším uvážení jsem došla k závěru, že ani jeden z nich nemůže být nikdo z našeho týmu. Chvíli jsem přemýšlela co budu dělat. Nakonec jsem si ale jen sedla do rohu, vytáhla bublifuk a začala do haly vypouštět bubliny. Pozorovala jsem je a přemýšlela přitom o všem možném.

Unudeným krokom som prišiel do haly pričom kubikiribōchō som mal na chrbte odpil som si z fľaši a pozrel som sa do všetko je v hale šiel som dalej od dverí a sadol som si na jednu zo stoličiek meč som si položil vedľa seba a pozeral som sa na ostatných ako trénujú.

Přišel nějaký další shinobi. Vypadal docela zajímavě. Přece jen člověka s červenými vlasy člověk nepotká denně. A v Kiri už vůbec ne. Navíc měl evidentně nějaké kérky. Přestala jsem vypouštět bubliny a naklonila jsem hlavu na stranu.
Žeby tohle byl můj sensei? Hmm... Renji Hozuki... tak bylo to jméno, že?
PO chvíli váhání jsem se pomalu zvedla a došla k onomu muži. Přisedla jsem si.
Zdravím, jak se máte?
Uvědomovala jsem si, že to byla naprosto divná otázka k člověku, kterého jsem v životě neviděla, ale na druhou stranu jsem k němu nechtěla hned přiskočit a ptát se ho na jméno, nebo na to, zda tu nehledá svůj tým. Dokázala jsem si představit trapnost té situace.

Pozrel som sa na dievča čo prišlo pousmial som sa a odpil som si z fľaši.Ahoj...celkom dobre a ty ?Spýtam sa jej pričom som sa pozrel na ninjou čo tam trénovali ale po chvíľke som sa pohľadom vrátil opäť k onému dievčaťu a čakal som čo odpovie.

Já? Nó, jde to, pokývala jsem hlavou a vzpoměla si při tom na kázání od táty, které mě ještě dozajista v budoucnosti čekalo.
No co, už jsem to vysvětlovala mámě, takže tohle bude snad už jen principiální.
Opřela jsem se o stěnu za sebou a vytáhla bublifuk. Začala jsem vypouštět bubliny, ale stále ho po očku pozorovala.
Čekáte tu na někoho? optala jsem se, zatím co se první bubliny začali vznášet směrem ke stropu.

Hľadal som...ale nenašiel som tak to asi nechám na zajtra...Povedal som a načal som si jednu z plechoviek ktorú som začal hned piť.V hale bolo čím dalej tím menej ľudí pozrel som sa zasa na to dievča.Nevyzerá to tak že si sem prišla trénovať...Dodal som z úsmevom.

Podrbala jsem se na hlavě.
Nó, asi bych trénovat měla. Kdyby mě viděl táta, jak se celý den flákám, asi by moc radost neměl.
A co teprve máma.
Ale ono taky moc není co. Ty dvě jutsu, co mě táta naučil jsem trénovala denně dva roky. A mlátit meči do jedné z těch figur, kývla jsem hlavou směrem k trénovacích panáků.
Se mi taky zrovna dvakrát nechce.
Sledovala jsem pohledem poslední bublinu, dokud nepraskla.
Vlastně jsem doufala, že tu narazím na někoho ze svého týmu.

Klidným krokem jsem došel na cvičiště, které jsem projel celé očima a šiml si té dívky ze včera...
Stále klidným krokem jsem se k ní vydal a když jsem k ní a jejímu společníkovy přišel, řekl jsem klidným hlasem...
Zdravím, potřeboval jsem se tě zeptat, jestli si náhodou nepotkala Renjiho Hozukiho...
Díval jsem se jí přímo do očí (oči mi trochu plály světlem)

Podívala jsem se na toho kluka ze včera a mírně zavrtěla hlavou.
Zdravím. Hmm, no, pokud vím, tak ne, taky by mě zajímalo, kdy se objeví.
Vyndala jsem bublifuk a vyfoukla nové bubliny, abych měla co sledovat.

Pozrel som sa na chalana čo prišiel a potom znova na to dievča počúval som ich.Renji Hōzuki toho poznám...Povedal som z úsmevom a napil som sa limonády.čo od neho potrebujete ?Spýtal som sa ich a čakal som na ich odpoved.

No když už se na něho ptáte, tak to má být náš sensei...
Řekl jsem klidným a celkem milým hlasem, přitom jsem se na toho chlápka díval...

Trošku překvapeně jsem zamrkala.
Vážně? No, má to být náš sensei. Proto ho hledáme.
Pokrčila jsem rameny a čekala, jestli nám třeba neřekne, kde je. Pak mě ale přece jen přemohla zvědavost.
Hmm a jak vlastně vypadá?

On má byť vás sensei ?Spýtal som sa z úsmevom a premeral som si ich.A nieste už trochu starý na geninov ? Položil som dalšiu otázku pričom som sa raz pozeral na to dievča a potom zase na toho chalana.Ako vyzerá to ťažko povedať furt nosí kapucňu a nie je mu poriadne ani vidieť do tvári divný človek...Povedal som z úsmevom.

Hmm tak divný člověk, kapucí na hlavě? Nějak se mi to nezdá, hlavně z vašeho tonu hlasu zní nějaká lež, jen ještě nevím jaká...
Tak jsem se na něj usmál a mé smaragdové oči mi začali ještě více žhnout kvůli zvýšené aktivitě mé chakry...

Pokrčila jsem rameny. No, nevím, jestli jsem na Genina stará, ale někdy mám pocit, že by si rodiče přáli, kdyby jsem propadla u maturity. Ikdyž je pravda, že od té doby, co jsem prošla se ze mě zase snaží pomalu vymáčknout duši, jak se mě snaží trénovat, Vážně se v nich nevyznám.
Svraštěla jsem obočí a zakroutila hlavou. Pak jsem zaslechla informace o senseiovi.
Ehm, jak divný? A to vážně tu kapucu nikdy nesundává? tohle mě začalo zajímat. Přestala jsem dávat pozor na bubliny a zaměřila se na něj.

Ja nikdy neklamem...Povedal som a prestal som sa usmievať a zvážnel som.Určite teraz niekde pláva...preto tá prezývka Yoru no suimā...Povedal som a pousmial som sa.A koľko máte vlastne rokov ?Spýtal som sa ich a čakal som.

Naklonila jsem hlavu na stranu.
No, mě je patnáct, ale nevím, k čemu vám to bude. Už to zase začínalo být celkem nudné a o senseiovi jsem se od něj nic moc dalšího nedozvěděla. Moje otázky zůstali vlastně úplně bez povšimnutí. Vyfoukla jsem další bubliny a pak jsem se na něj znovu podívala.
A řeknete mi o něm prosím ještě něco?

Váš sensei bol už v tvojom veku Chuunin...mala by si sa posnažiť...Povedal som z úsmevom.Dobre nebudeme to naťahovať...Povedal som a postavil som sa zo stoličky.Nie som dobrý klamár takže to už určite tušíte...ja som vás sensei.Povedal som a postavil som sa pred nich a usmial som sa.Teraz sa môžete pýtať veci ohľadom mňa ak budem chcieť tak aj odpoviem.Dodal som z úsmevom a čakal som kto začne.

Ušklíbla jsem se a vyfoukla další várku bublin. Potom jsem uklidila bublifuk a odlepila se od stěny.
No, tak jednu otázku bych sensei měla... Kde máte kapucu?
Podívala jsem se na něj a v duchu se docela dobře bavila.
Pěkné, pěkné, v mém věku už byl Chuunin. To rodičům radši říkat nebudu... bůh ví, jak by na to reagovali.

Když myslíte...
Podíval jsem se na něj takovým nevěřícným pohledem...
Mě je 17, ale geninem jsme se stal v 10ti letech. Potom jsem 7 let cestoval po světě a mnoho se tam toho naučil... Proto jsem genin, ikdyž je mi 17 let...
Podíval jsem se po jeho mečí...
Hmm takže jste šermíř??? To by se mi celkem hodilo...
Usmál jsem se...

Kapucňu nenosím...iba som vás klamal...Povedal som z úsmevom.Ano som šermiar...a musíte ma šetriť ste môj prvý tým takže možno urobím nejaké chyby potom ma na neho upozornite...Dodal som a pozrel som sa na nich.Chcete sa ešte niečo spýtať ?Spýtal som sa.

Jakou máte elementární podstatu, jak si vedete v taijutsu a ninjutsu...
Ještě jsem se zamyslel....
Aby to nebylo jen v téhle formě, tak se zeptám i na záliby a podobné věci...
Usmál jsem se...

Naklonila jsem hlavu na stranu.
Lžete často? A samozřejmě taky všechno, co říkal tady Toshiro, zamrkala jsem ale pak jsem se rozhodla nechat to být a věnovat se věcem, které mě opravdu zajímali.
Pusťte to z hlavy, mám lepší otázku... Co budeme dělat teď?

Tak moja podstata je Suiton a v taijutsu a v ninjutsu si vediem dúfam dobre...Povedal som z úsmevom.A moje záľuby sú...hmmm...rád plávam a bojujem...Dodal som a pozrel som sa na to dievča.To neviem asi by som vás mal pozvať niekde a večeru...chcete ?Spýtal som sa a pousmial som sa.