Kasumi Momochi

Nenarodila jsem se v miste svého soucasneho bydliste, tedy Kirigakure, ale v nedaleke, docela malé a nenapadne vesnicce. Rodice mne zjevne chteli cvicit dle svého. Zel pro ne, selhali. Svou matku jsem zabila hned u porodu. Tedy, moc jsem jeste nevnimala, ale urcite na tom mam zasluzny podil. Nevim, jak to tehdy vzalo otce, jelikoz mne to nezajimalo. Zacoz vim, ze jiz v mých trech letech zacal s tvrdým výcvikem. Neni nutné abych to tu popisovala, neb je to i tajné. Nekolik let mne tedy trenoval, velmi tvrde musim rict. Narozdil od ostatnich prislusniků mého klanu me vsak necvicil s bojem s jednim mecem, ale se dvemi. Dva lehke, stredne dlouhe a zahnute mece. Zvane scimitary. Jsou to smrtici a rychlé zbrane, presne jako já. Trénink pokracoval do mých sedmi let, poté nastal zlom. Bylo nekolik hodin po pulnoci a me ze spanku vytrhly plameny. Celý nas dum horel. Z venku jsem slysela krik a zvuky boje. Rychle jsem se obklekla a chopíc se svých scimitaru se rozebehla dolu. Pozde. Otec je vsechny zabil, ale lezel v kaluzi krve na zemi. Jeho posledni slova byla ta, ze sem udajne prisli, aby srovnali nejaky dluh za pokus o vrazdu kageho. Bylo mi to tak nejak jedno, konecne jsem mela klic k ceste ven. Ke svobode. Dlouho jsme nevahala a otce podrizla.
Meli jste videt jeho oblicej ! Sbalila jsme si dosud nezhorele veci a otce hodila do plamenu. Bez zbytecneho otaceni zpet k minulosti jsem se po té vydala pryc, do Kirikagure no Sato. Za dva roky se mi podarilo udelat akademii a ziskat si, vlastne jsme zabila puvodni majitele, dum kousek za hradbami. Sedm let jsem v tichosti tvrde drela a zdokonalovala se. Nyni je cas opet postoupit v kariere ninji
dal...

Klasicke ninja vybaveni
Dva scimitary - prilozen odkaz.